Salme 147
1 Lover Herren! thi det er godt at synge vor Gud Psalmer; thi det er lifligt, Lovsang sømmer sig.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Herren bygger Jerusalem, han samler de fordrevne af Israel.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 Han helbreder dem, som have et sønderbrudt Hjerte, og forbinder deres Saar.
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 Han sætter Tal paa Stjernerne, han nævner dem alle sammen ved Navn.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Stor er vor Herre og vældig i Kraft, der er intet Maal paa hans Forstand.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Herren oprejser de sagtmodige; de ugudelige fornedrer han til Jorden.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Svarer Herren med Taksigelse, synger vor Gud Psalmer til Harpe;
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 ham, som bedækker Himmelen med Skyer, ham, som beskikker Regn paa Jorden, ham, som lader Græs gro paa Bjergene;
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 ham, som giver Føde til Kvæget, til Ravnens Unger, som skrige.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Hans Lyst er ikke Hestens Styrke; han har ikke Behag i Mandens raske Ben.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Behag har Herren til dem, som ham frygte, som haabe paa hans Miskundhed.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 O, Jerusalem! pris Herren; o, Zion! lov din Gud.
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Thi han har gjort dine Portes Stænger stærke, han har velsignet dine Børn i din Midte.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 Han beskikker Fred i dine Landemærker, han mætter dig med den bedste Hvede.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Han sender sit Ord til Jorden, hans Beføling løber saare hastelig.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Han lader Sne lægge sig som Uld, han udstrør Rimfrost som Aske.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Han udkaster sin Is som Billinger; hvo kan staa for hans Kulde?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Han sender sit Ord og smelter den; han lader sit Vejr blæse, saa flyde Vandene hen.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Han kundgør Jakob sine Ord, Israel sine Skikke og sine Love.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Saaledes har han ikke gjort ved noget andet Folk, og Lovene dem kende de ikke. Halleluja!
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
