Salme 146

1 Min Sjæl! lov Herren!

Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.

2 Jeg vil love Herren, medens jeg lever, jeg vil synge min Gud Psalmer, medens jeg er til.

Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

3 Forlader eder ikke paa Fyrster, paa et Menneskes Barn, hos hvem der ingen Frelse er.

Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

4 Hans Aand udfarer, han vender tilbage til sit Støv; paa den Dag er det forbi med hans stolte Anslag.

Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

5 Salig er den, hvis Hjælp Jakobs Gud er, hvis Haab er til Herren hans Gud;

Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

6 som gjorde Himmelen og Jorden, Havet og alt det, som der er i dem, han, som bliver Sandhed tro evindelig;

Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

7 som skaffer dem Ret, der lide Vold, som giver de hungrige Brød; Herren løser de bundne.

Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

8 Herren aabner de blindes Øjne; Herren oprejser de nedbøjede; Herren elsker de retfærdige.

Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

9 Herren bevarer de fremmede; han opholder faderløse og Enker, men forvender de ugudeliges Vej.

Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

10 Herren skal regere evindelig, din Gud, o Zion! fra Slægt til Slægt. Halleluja!

Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.