Salme 144

1 Lovet være Herren, min Klippe! han, som lærer mine Hænder til Striden, mine Fingre til Krigen,

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2 han, som er Miskundhed imod mig og min Befæstning, min faste Borg og min Befrier, mit Skjold og den, paa hvem jeg har forladt mig; han, som tvinger mit Folk under mig.

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

3 Herre! hvad er et Menneske, at du kendes ved ham? et Menneskes Barn, at du agter paa ham?

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

4 Mennesket er ligt et Aandepust, hans Dage ere som en Skygge, der farer forbi.

Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

5 Herre! bøj dine Himle og far ned, rør ved Bjergene, saa at de ryge.

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

6 Lad Lynet lyne og adspred dem, udskyd dine Pile og forfærd dem!

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

7 Udræk dine Hænder fra det høje, udfri mig og red mig af de store Vande, af de fremmedes Haand,

Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

8 hvis Mund taler Falskhed, og hvis højre Haand er Løgnens højre Haand.

Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

9 Gud! jeg vil synge dig en ny Sang, jeg vil synge Psalmer for dig til Psalteren med ti Strenge,

Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

10 ham, som giver Konger Frelse, som udriver sin Tjener David fra det grumme Sværd!

Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

11 Udfri mig og red mig af de fremmedes Haand, hvis Mund taler Falskhed, og hvis højre Haand er Løgnens højre Haand,

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

12 at vore Sønner maa være som Planter, der ere komne til Frodighed i deres Ungdom; vore Døtre som Hjørnepiller, der ere udhuggede efter Templets Stil;

Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

13 at vore Forraadskamre maa være fulde, at de kunne frembyde baade det ene og det andet Slags; at vore Faar kunne føde tusinde, ja, ti Tusinde paa vore Gader;

Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

14 at vore Øksne maa være kraftige, at der intet Brud og ingen Afgang maa være, ej heller Klagemaal paa vore Gader.

Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

15 Saligt er det Folk, som det gaar saaledes; saligt er det Folk, hvis Gud Herren er!

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.