Salme 132
1 Herre! kom David i Hu for alle hans Lidelser,
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 ham, som tilsvor Herren og lovede Jakobs mægtige:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 „Jeg vil ikke gaa ind i mit Hus's Telt, jeg vil ikke opstige paa min Sengs Leje;
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 jeg vil ikke lade mine Øjne sove, eller mine Øjenlaage blunde,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 førend jeg finder et Sted for Herren, en Bolig for Jakobs mægtige.‟
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Se, vi hørte om den i Efrata; vi fandt den paa Jaars Mark.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Vi ville gaa ind i hans Bolig, vi ville tilbede for hans Fødders Fodskammel.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Herre! staa op til din Hvile, du og din Magts Ark.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Lad dine Præster klæde sig med Retfærdighed og dine hellige synge med Fryd.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 For David, din Tjeners Skyld, forskyd ikke din Salvedes Ansigt!
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Herren tilsvor David den Sandhed, fra hvilken han ikke vilde vige: „Af dit Livs Frugt vil jeg sætte en Mand paa din Trone.‟
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Dersom dine Børn holde min Pagt og mine Vidnesbyrd, som jeg vil lære dem, da skulle og deres Børn altid sidde paa din Trone.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Thi Herren har udvalgt Zion, han har begæret sig den til Bolig:
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 „Den er min Hvile altid, her vil jeg bo; thi jeg har begæret den.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Jeg vil velsigne Spisen der, jeg vil mætte de fattige der med Brød.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Og jeg vil klæde dens Præster med Salighed, og dens hellige skulle synge med Fryd.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Der vil jeg lade et Horn opvokse for David; jeg har beredt en Lampe for min Salvede.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Hans Fjender vil jeg klæde i Skam, men paa ham skal hans Krone blomstre.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
