Salme 129

1 De trængte mig haardt fra min Ungdom af — saa sige Israel! —

Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

2 de trængte mig haardt fra min Ungdom af; dog kunde de ikke overvælde mig.

Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

3 Plovmændene pløjede paa min Ryg, de droge deres Furer lange.

Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

4 Herren er retfærdig, han overhuggede de ugudeliges Reb.

Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

5 De skulle beskæmmes og vige tilbage, alle de, som hade Zion.

Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

6 De skulle blive som Græs paa Tagene, som tørres, førend nogen oprykker det;

Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

7 af hvilket Høstmanden ikke fylder sin Haand, ej heller den, som binder Neg, sin Arm.

Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

8 Og de, som gaa forbi, sige ikke: Herrens Velsignelse være over eder! Vi velsigne eder i Herrens Navn.

Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.