Salme 119
1 Salige ere de fuldkomne i Vandel, de, som vandre i Herrens Lov.
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Salige ere de, som bevare hans Vidnesbyrd, de, som søge ham af ganske Hjerte;
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 og de, som ikke øve Uretfærdighed, men vandre paa hans Veje.
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Du har givet dine Bud, for at de nøje skulle holdes.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Gid mine Veje maatte stadfæstes, at jeg kan holde dine Skikke;
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 da skal jeg ikke beskæmmes, naar jeg ser hen til alle dine Bud.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Jeg vil prise dig af et oprigtigt Hjerte, naar jeg lærer din Retfærdigheds Domme at kende.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Jeg vil holde dine Skikke, forlad mig ikke aldeles.
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Hvormed skal en ung holde sin Sti ren? Derved at han holder sig efter dit Ord.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Jeg søgte dig af mit ganske Hjerte, lad mig ikke fare vild fra dine Bud!
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 Jeg gemte dit Ord i mit Hjerte, paa det jeg ikke skulde synde imod dig.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Lovet være du, Herre! lær mig dine Skikke.
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Jeg forkyndte med mine Læber alle din Munds retfærdige Domme.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Jeg glædede mig ved dine Vidnesbyrds Vej som over alle Skatte.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 Jeg vil grunde paa dine Befalinger og se til dine Stier.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 Jeg finder min Lyst i dine Skikke, jeg vir ikke glemme dit Ord.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gør vel imod din Tjener, at jeg maa leve, og jeg vil holde dit Ord.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Aabn mine Øjne, at jeg maa se de underfulde Ting i din Lov.
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Jeg er fremmed paa Jorden, skjul ikke dine Bud for mig!
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Min Sjæl er knust, saa at jeg længes efter dine Domme alle Tider.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Du skældte paa de hovmodige, de bleve forbandede, de, som fore vild fra dine Bud.
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Vælt Forhaanelse og Foragt fra mig; thi jeg har bevaret dine Vidnesbyrd.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Endog Fyrster have sat sig ned og holdt Raad imod mig; men din Tjener grunder paa dine Skikke.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Jeg finder min Lyst i dine Vidnesbyrd, de ere mit Raads Mænd.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Min Sjæl hænger ved Støvet; hold mig i Live efter dit Ord!
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Jeg opregnede mine Veje, og du bønhørte mig; lær mig dine Skikke!
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Lad mig forstaa dine Befalingers Vej, og jeg vil grunde paa dine underfulde Gerninger.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Min Sjæl svinder hen af Bedrøvelse; oprejs mig efter dit Ord!
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Vend Løgnens Vej fra mig, og skænk mig Naade i din Lov!
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Jeg udvalgte Trofastheds Vej; jeg satte dine Domme for mig.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Jeg hang ved dine Vidnesbyrd; Herre! lad mig ikke beskæmmes.
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Jeg vil løbe dine Buds Vej; thi du giver mit Hjerte at aande frit.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Lær mig, Herre! dine Skikkes Vej, og jeg vil bevare den indtil Enden.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Undervis mig, at jeg maa bevare din Lov og holde den af ganske Hjerte.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Led mig frem ad dine Buds Sti; thi til den har jeg Lyst;
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Bøj mit Hjerte til dine Vidnesbyrd og ikke til ulovlig Vinding.
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Bortvend mine Øjne, at de ikke se til Forfængelighed; hold mig i Live paa din Vej!
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Opfyld for din Tjener dit Ord, som er knyttet til Frygt for dig.
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Bortvend min Forsmædelse, som jeg frygtede for; thi dine Domme ere gode.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Se, jeg har Længsel efter dine Befalinger; hold mig i Live ved din Retfærdighed!
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Lad din Miskundhed, o Herre! komme over mig, din Frelse, efter dit Ord.
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Og jeg vil svare den, som forhaaner mig, et Ord; thi jeg har sat min Lid til dit Ord.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Og tag ikke Sandheds Ord aldeles fra min Mund; thi jeg har ventet paa dine Domme.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Og jeg vil stedse holde din Lov, evindelig og altid.
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 Og lad mig vandre i det fri; thi jeg har søgt dine Befalinger.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Og jeg vil tale om dine Vidnesbyrd for Konger og skal ikke beskæmmes.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Og jeg vil søge min Lyst i dine Bud, hvilke jeg elsker.
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Og jeg vil opløfte mine Hænder til dine Bud, hvilke jeg elsker, og grunde paa dine Skikke.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Kom Ordet til din Tjener i Hu, efterdi du lod mig haabe.
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Dette er min Trøst i min Elendighed; thi dit Ord har holdt mig i Live.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 De hovmodige have spottet mig saa saare, jeg bøjede ikke af fra din Lov.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Herre! dine Domme af Evighed kom jeg i Hu og blev trøstet.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Der betog mig en heftig Harme over de ugudelige, som forlade din Lov.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Dine Bud have været mine Sange i min Udlændigheds Hus.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Om Natten kom jeg dit Navn i Hu, o Herre! og holdt din Lov.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Dette skete mig; thi dine Befalinger har jeg holdt.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Jeg sagde: Herren er min Del, jeg vil holde dine Ord.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Jeg bad ydmygt for dit Ansigt af ganske Hjerte: Vær mig naadig efter dit Ord!
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Jeg betænkte mine Veje, og jeg vil vende mine Fødder tilbage til dine Vidnesbyrd.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Jeg hastede og tøvede ikke med at holde dine Bud.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 De ugudeliges Garn omspændte mig; din Lov glemte jeg ikke.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Midt om Natten staar jeg op, at prise dig for din Retfærdigheds Domme.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Jeg har Samkvem med alle dem, som frygte dig, og med dem, som holde dine Befalinger.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Jorden er fuld af din Miskundhed, Herre! lær mig dine Skikke.
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Du gjorde vel imod din Tjener, Herre! efter dit Ord.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Lær mig at faa god Sans og Forstand; thi jeg tror paa dine Bud.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Før jeg blev ydmyget, for jeg vild, men nu holder jeg dit Ord.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Du er god og gør godt; lær mig dine Skikke!
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 De hovmodige have opspundet Løgn imod mig; men jeg vil holde dine Befalinger af ganske Hjerte.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Deres Hjerte er følesløst som Fedt; men jeg forlyster mig ved din Lov.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Det var mig godt, at jeg blev ydmyget, at jeg kunde lære dine Skikke.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Din Munds Lov er mig bedre end tusinde Stykker Guld og Sølv.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Dine Hænder have skabt mig og beredt mig; giv mig Forstand, at jeg kan lære at kende dine Bud.
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 De, som frygte dig, skulle se mig og glæde sig; thi jeg haaber paa dit Ord.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Herre! jeg ved, at dine Domme ere Retfærdighed, og at du af Trofasthed ydmygede mig.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Lad dog din Miskundhed være mig til Trøst efter dit Ord til din Tjener.
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Lad din Barmhjertighed komme over mig, at jeg maa leve; thi din Lov er min Lyst.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Lad de hovmodige beskæmmes, thi uden Skel have de forurettet mig; men jeg vil grunde paa dine Befalinger.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Lad dem vende tilbage til mig, som frygte dig, og som kende dine Vidnesbyrd.
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Lad mit Hjerte være fuldkomment efter dine Skikke, at jeg ikke skal beskæmmes.
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Min Sjæl forsmægter af Længsel efter din Frelse; jeg haaber paa dit Ord.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Mine Øjne forsmægtede af Længsel efter dit Ord, idet jeg sagde: Naar vil du trøste mig?
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Thi jeg var ligesom en Læderflaske i Røg; dine Skikke glemte jeg ikke.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Hvor mange ere vel din Tjeners Dage? naar vil du holde Dom over dem, som forfølge mig?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 De hovmodige grove Grave for mig, og de skikke sig ikke efter din Lov.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Alle dine Bud ere Trofasthed; uden Grund forfølger man mig; hjælp mig!
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 De havde paa et lidet nær ødelagt mig i Landet; men jeg forlod ikke dine Befalinger.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Hold mig i Live efter din Miskundhed, saa vil jeg bevare din Munds Vidnesbyrd.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Herre! dit Ord bestaar evindelig i Himlene.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Din Trofasthed varer fra Slægt til Slægt; du befæstede Jorden, og den stod fast.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 De bestaa endnu denne Dag efter dine Domme; thi de ere alle dine Tjenere.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Dersom ikke din Lov havde været min Lyst, da var jeg omkommen udi min Elendighed.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Jeg skal i Evighed ikke forglemme dine Befalinger; thi ved dem holdt du mig i Live.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Din er jeg; frels mig; thi jeg søger efter dine Befalinger.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 De ugudelige biede paa mig for at lægge mig øde; jeg vil give Agt paa dine Vidnesbyrd.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Jeg har set Ende paa al Fuldkommenhed; men dit Bud strækker sig saare vidt.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Hvor kær har jeg din Lov! den er min Tanke den ganske Dag.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Dine Bud gøre mig visere end mine Fjender; thi de ere for mig evindelig.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Jeg blev klogere end alle mine Lærere; thi dine Vidnesbyrd ere min Tanke.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Jeg er bleven forstandigere end de gamle; thi jeg har bevaret dine Befalinger.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Jeg holdt mine Fødder tilbage fra al Ondskabens Sti, at jeg kunde holde dit Ord.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Jeg afveg ikke fra dine Domme; thi du har lært mig det.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Hvor vare dine Ord søde for min Gane, mere end Honning for min Mund.
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Jeg er bleven forstandig af dine Befalinger; derfor hader jeg al Løgnens Sti.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Dit Ord er en Lygte for min Fod og et Lys paa min Sti.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Jeg har svoret og holdt det, at jeg vilde bevare din Retfærdigheds Domme.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Jeg er saare plaget; Herre! hold mig i Live efter dit Ord.
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Lad min Munds frivillige Ofre behage dig, Herre! og lær mig dine Domme.
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Jeg gaar altid med Livet i Hænderne; dog har jeg ikke glemt din Lov.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 De ugudelige lagde Snarer for mig; dog for jeg ikke vild fra dine Befalinger.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Jeg fik dine Vidnesbyrd til Arv evindelig; thi de ere mit Hjertes Glæde.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Jeg bøjede mit Hjerte til at gøre efter dine Skikke evindelig indtil Enden.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 De tvesindede hader jeg; men din Lov elsker jeg.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Du er mit Skjul og mit Skjold; jeg haaber paa dit Ord.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Viger fra mig, I onde! og jeg vil bevare min Guds Bud.
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Ophold mig efter dit Ord, at jeg maa leve, og lad mig ikke blive til Skamme med mit Haab!
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Styrk mig, at jeg maa blive frelst, og jeg vil altid se hen til dine Skikke.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Du forkaster alle dem, som fare vild fra dine Skikke; thi deres Svig er Løgn.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Du lod alle de ugudelige paa Jorden svinde bort som Skum; derfor elsker jeg dine Vidnesbyrd.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Af Frygt for dig gyste min Krop, og jeg frygtede for dine Domme.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Jeg gjorde Ret og Retfærdighed; du vil ikke overgive mig til dem, som gøre mig Vold!
Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Vær Borgen for din Tjener, ham til Bedste; lad de hovmodige ikke gøre mig Vold.
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Mine Øjne forsmægte af Længsel efter din Frelse og efter din Retfærdigheds Ord.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Gør med din Tjener efter din Miskundhed, og lær mig dine Skikke!
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Jeg er din Tjener; undervis mig, at jeg maa kende dine Vidnesbyrd.
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Det er Tid, at Herren gør noget; de have brudt din Lov.
Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Derfor elsker jeg dine Bud mere end Guld og mere end fint Guld.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Derfor holder jeg alle dine Befalinger om alle Ting for at være rette; jeg hader al Løgnens Vej.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Dine Vidnesbyrd ere underfulde; derfor bevarer min Sjæl dem.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Dine Ords Aabenbaring spreder Lys og gør de enfoldige forstandige.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Jeg oplod min Mund og higede; thi jeg havde Længsel efter dine Bud.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Vend dig til mig, og vær mig naadig efter din Vis imod dem, der elske dit Navn.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Befæst mine Trin ved dit Ord, og lad ingen Uret herske over mig!
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Udløs mig af Menneskers Vold, saa vil jeg holde dine Befalinger.
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Lad dit Ansigt lyse over din Tjener, og lær mig dine Skikke!
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Der nedflød Vandstrømme af mine Øjne, fordi man ikke holdt din Lov.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Du er retfærdig, Herre! og dine Domme ere retvise.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Du har sat dine Vidnesbyrd som Retfærdighed og Trofasthed overmaade.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Min Nidkærhed har lagt mig øde; thi mine Modstandere have glemt dine Ord.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Dit Ord er saare lutret, og din Tjener elsker det.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Jeg er liden og foragtet; men jeg glemmer ikke dine Befalinger.
Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Din Retfærdighed er Ret evindelig, og din Lov er Sandhed.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Angest og Trængsel ramte mig; dine Bud ere min Lyst.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Dine Vidnesbyrd ere Ret evindelig; undervis mig, saa lever jeg.
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Jeg har raabt af ganske Hjerte; bønhør mig, Herre! jeg vil bevare dine Skikke.
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Jeg har raabt til dig; frels mig, og jeg vil holde fast ved dine Vidnesbyrd.
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Jeg kom aarle i Daggry og raabte; jeg har haabet paa dit Ord.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Mine Øjne vare vaagne før Nattevagterne for at grunde paa dit Ord.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hør min Røst efter din Miskundhed; Herre! hold mig i Live efter dine Domme;
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 De nærmede sig, som jage efter Skændselsgerninger; de vare langt borte fra din Lov.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Nær er du, o Herre! og alle dine Bud ere Sandhed.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Jeg har forlængst hentet Kundskab af dine Vidnesbyrd; thi du har grundfæstet dem evindelig.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Se min Elendighed, og udfri mig; thi din Lov har jeg ikke glemt.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Udfør min Sag, og genløs mig; hold mig i Live efter dit Ord.
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Frelsen er fjern fra de ugudelige; thi de søge ikke dine Skikke.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Stor er din Barmhjertighed, o Herre! hold mig i Live efter dine Domme!
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Mine Forfølgere og Modstandere ere mange; jeg har ikke bøjet mig fra dine Vidnesbyrd.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Jeg har set de troløse og væmmedes ved dem; thi de holde ikke dit Ord.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Se, hvor jeg har elsket dine Befalinger; Herre! hold mig i Live efter din Miskundhed.
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Summen af dit Ord er Sandhed, og evig er al din Retfærdigheds Dom.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Fyrster forfulgte mig uden Aarsag, men mit Hjerte frygtede for dit Ord.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Jeg glæder mig over dit Ord som den, der finder et stort Bytte.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Jeg hader Løgn og har Vederstyggelighed dertil; din Lov elsker jeg.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Jeg lovede dig syv Gange om Dagen for din Retfærdigheds Dommes Skyld.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Der er stor Fred for dem, som elske din Lov, og der er ikke Anstød for dem.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Jeg ventede paa din Frelse, Herre! og jeg udførte dine Bud.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Min Sjæl holdt dine Vidnesbyrd, og jeg elskede dem saare.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Jeg holdt dine Befalinger og dine Vidnesbyrd; thi alle mine Veje ere aabenbare for dig.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Lad mit Raab komme nær for dit Ansigt, Herre! og undervis mig efter dit Ord!
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Lad min ydmyge Begæring komme for dit Ansigt; fri mig efter dit Ord!
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Mine Læber skulle udgyde Lovsang; thi du lærer mig dine Skikke.
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Min Tunge skal genlyde af dit Ord; thi alle dine Bud ere Retfærdighed.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Lad din Haand være mig til Hjælp; thi jeg har udvalgt dine Befalinger.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Jeg har Længsel efter din Frelse, Herre! og din Lov er min Lyst.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Maatte min Sjæl dog leve og love dig, og dine Domme hjælpe mig!
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Jeg har faret vild; opsøg din Tjener som det fortabte Faar; thi dine Bud har jeg ikke glemt.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
