Salme 115

1 Ikke os, Herre! ikke os, men dit Navn give du Ære for din Miskundhed, for din Sandheds Skyld.

Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.

2 Hvorfor skulle Hedningerne sige: Hvor er nu deres Gud?

Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?

3 Men vor Gud er i Himlene, han gør alt, hvad ham behager.

Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.

4 Deres Billeder ere Sølv og Guld, Menneskehænders Gerning.

Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.

5 De have Mund, men kunne ikke tale; de have Øjne, men kunne ikke se.

Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.

6 De have Øren, men kunne ikke høre; de have Næse, men kunne ikke lugte.

Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.

7 De have Hænder, men kunne ikke føle; de have Fødder, men kunne ikke gaa; de kunne ikke tale med deres Strube.

Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.

8 Ligesom de ere, saa vorde de, der gøre dem, hver den, som forlader sig paa dem.

Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.

9 Israel! forlad dig paa Herren; han er deres Hjælp og deres Skjold.

Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.

10 Arons Hus! forlader eder paa Herren; han er deres Hjælp og deres Skjold.

Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

11 I, som frygte Herren, forlader eder paa Herren; han er deres Hjælp og deres Skjold.

Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

12 Herren kom os i Hu, han skal velsigne, han skal velsigne Israels Hus, han skal velsigne Arons Hus.

Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.

13 Han skal velsigne dem, som frygte Herren, de smaa med de store.

Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.

14 Herren formere eder, eder og eders Børn!

Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.

15 Velsignede være I for Herren, som har gjort Himmel og Jord.

Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.

16 Himlene ere Herrens Himle, men Jorden gav han Menneskens Børn.

Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.

17 De døde love ikke Herren, ej heller nogen af dem, som nedfare til det stille.

Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,

18 Men vi, vi ville love Herren fra nu og indtil evig Tid. Halleluja!

Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.