Salme 107
1 Priser Herren! thi han er god, thi hans Miskundhed varer evindelig.
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Det maa de sige, som ere genløste af Herren, de, han har genløst af Modstanderens Haand,
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 og de, som han har samlet hjem fra Landene, fra Øster og fra Vester, fra Norden og fra Havet.
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 De fore vild i Ørken, paa en øde Vej, de fandt ingen Stad, som de kunde bo udi;
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 de vare hungrige og tørstige tillige; deres Sjæl vansmægtede i dem.
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Og de raabte til Herren, da de vare i Angest, han friede dem af deres Trængsler.
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 Og han førte dem paa den rette Vej, at de gik til en Stad, som de kunde bo udi.
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 Lad dem takke Herren for hans Miskundhed og for hans underfulde Gerninger imod Menneskens Børn;
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 thi han har mættet en tørstig Sjæl og har fyldt en hungrig Sjæl med godt.
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 De sade i Mørke, og i Dødens Skygge, bundne i Elendighed og Jern;
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 thi de havde været genstridige imod Guds Ord og havde foragtet den Højestes Raad;
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 og han ydmygede deres Hjerter ved Lidelse; de styrtede, og der var ingen Hjælper.
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 Og de raabte til Herren, da de vare i Angest, han frelste dem af deres Trængsler.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 Han udførte dem af Mørket og Dødens Skygge og sønderrev deres Baand.
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 Lad dem takke Herren for hans Miskundhed og for hans underfulde Gerninger imod Menneskens Børn;
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 thi han har sønderbrudt Kobberporte og sønderhugget Jernslaaer.
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 De Daarer! de bleve plagede for deres Overtrædelsers Vej og for deres Misgerningers Skyld.
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 Deres Sjæl fik Vederstyggelighed til al Mad, og de kom nær til Dødens Porte.
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 Og de raabte til Herren, da de vare i Angest, han frelste dem af deres Trængsler.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Han sendte sit Ord og helbredede dem og reddede dem fra deres Grave.
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Lad dem takke Herren for hans Miskundhed og for hans underfulde Gerninger imod Menneskens Børn
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 og ofre Takofre og fortælle hans Gerninger med Frydesang.
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 De fore ud paa Havet i Skibe, de udrettede deres Gerning paa de store Vande,
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 de saa Herrens Gerninger og hans Underværker paa Dybet.
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 Han bød og lod et Stormvejr rejse sig, og det opløftede dets Bølger.
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 De fore op imod Himmelen, de fore ned i Afgrundene, deres Sjæl forsagede under Ulykken.
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 De dreves omkring og ravede som den drukne, og al deres Visdom var udtømt.
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 Og de raabte til Herren, da de vare i Angest, og han udførte dem af deres Trængsler.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 Han lod Stormen stille af, og Bølgerne lagde sig.
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 Da bleve de glade, at disse vare blevne stille; og han førte dem i Havn efter deres Begæring.
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 Lad dem takke Herren for hans Miskundhed og for alle hans underfulde Gerninger imod Menneskens Børn
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 og ophøje ham i Folkets Forsamling og prise ham der, hvor de gamle sidde.
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Han gjorde Floder til en Ørk og Kildegrund til tørre Steder;
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 et frugtbart Land til Saltland for deres Ondskabs Skyld, som boede deri.
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Han gjorde Ørken til en vandrig Sø og tørt Land til Kildegrund.
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 Og han lod de hungrige bo der, og de grundede en Stad, som de kunde bo udi.
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 Og de besaaede Agre og plantede Vingaarde, og disse bare Frugt til Indtægt.
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 Og han velsignede dem, og de bleve saare formerede, og han formindskede ikke deres Kvæg.
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 Derefter bleve de formindskede og nedbøjede af Trængsel, Ulykke og Bedrøvelse.
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 Han udøser Foragt over Fyrster og lader dem fare vild i den vejløse Ørk.
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 Men han ophøjede en fattig af Elendighed og satte Slægterne som Hjorde.
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 De oprigtige skulle se det og glæde sig; men al Uretfærdighed har lukket sin Mund til.
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Hvo er viis, at han bevarer disse Ting og forstaar Herrens Miskundhed!
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
