Salme 106
1 Priser Herren! thi han er god, thi hans Miskundhed varer evindelig.
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Hvo kan udsige Herrens vældige Gerninger, forkynde al hans Pris?
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Salige ere de, som holde over Ret, og den, som øver Retfærdighed alle Tider.
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Herre! kom mig i Hu med din Kærlighed til dit Folk, besøg mig med din Frelse,
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 at jeg maa skue dine udvalgtes Lykke, glæde mig ved dit Folks Glæde, prise mig lykkelig i Samfund med din Arv.
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Vi have syndet med vore Fædre, vi have handlet ilde og gjort Ugudelighed.
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Vore Fædre i Ægypten vilde ikke forstaa dine underfulde Gerninger, de kom ikke din store Miskundhed i Hu, men vare genstridige ved Havet, ved det røde Hav.
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 Dog frelste han dem for sit Navns Skyld, for at kundgøre sin Magt.
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Og han truede det røde Hav, og det blev tørt, og han lod dem gaa igennem Dybet som igennem Ørken.
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 Og han frelste dem af Avindsmandens Haand og genløste dem af Fjendens Haand.
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 Og Vandene skjulte deres Modstandere, der blev ikke een tilovers af dem.
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 Da troede de paa hans Ord, de sang hans Pris.
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Dog glemte de hans Gerninger snart, de biede ikke paa hans Raad.
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 Men de fik stor Begærlighed i Ørken og fristede Gud i det øde Land.
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 Da gav han dem det, de begærede, men lod deres Liv tæres hen.
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Og de bare Avind imod Mose i Lejren, imod Aron, Herrens hellige.
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 Jorden oplod sig og opslugte Dathan, og den skjulte Abirams Hob.
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 Og Ild flammede op iblandt deres Hob, en Lue fortærede de ugudelige.
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 De dannede en Kalv ved Horeb og tilbade et støbt Billede.
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 Og de ombyttede deres Herlighed med Billedet af en Okse, som æder Urter.
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 De glemte Gud, deres Frelser, som havde gjort store Ting i Ægypten,
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 underfulde Gerninger i Kams Land, forfærdelige Ting ved det røde Hav.
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Og han sagde, at han vilde ødelægge dem; dersom Mose, hans udvalgte, ikke havde stillet sig i Gabet for hans Ansigt, at afvende hans Vrede fra at ødelægge dem —!
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 De foragtede ogsaa det yndige Land, de troede ikke hans Ord.
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 Men de knurrede i deres Telte, de hørte ikke paa Herrens Røst.
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 Og han svor dem med oprakt Haand, at han vilde lade dem falde i Ørken,
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 og at han vilde lade deres Afkom falde iblandt Hedningerne og bortstrø dem i Landene.
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Og de bandt sig til Baal-Peor og aade af Ofrene til de døde Afguder.
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 Og de opirrede ham med deres Idrætter, saa at en Plage brød løs paa dem,
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Da stod Pinehas frem og holdt Dom, og Plagen hørte op.
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 Og det blev regnet ham til Retfærdighed fra Slægt til Slægt evindelig.
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 De fortørnede ham ogsaa ved Meribas Vand, og det gik Mose ilde for deres Skyld.
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 Thi de vare genstridige imod hans Aand, og han talte ubetænksomt med sine Læber.
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 De ødelagde ikke Folkene, om hvilke Herren havde sagt det til dem.
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 Men de blandede sig med Hedningerne og lærte deres Gerninger.
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 Og de tjente deres Afguder, og disse bleve dem til en Snare.
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 Og de ofrede deres Sønner og deres Døtre til Magterne.
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 Og de udøste uskyldigt Blod, deres Sønners og deres Døtres Blod, som de ofrede til Kanaans Afguder, og Landet vanhelligedes af Blodet.
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 Og de besmittede sig ved deres Gerninger, og de bolede ved deres Idrætter.
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Da optændtes Herrens Vrede imod hans Folk, og han fik en Vederstyggelighed til sin Arv.
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 Og han gav dem i Hedningernes Haand, og deres Avindsmænd herskede over dem.
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 Og deres Fjender trængte dem, og de bleve ydmygede under deres Haand.
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Han friede dem mange Gange; men de satte sig op imod ham i deres Raad, og de bleve nedtrykte for deres Misgerningers Skyld.
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 Dog saa han til dem, da de vare i Angest, idet han hørte deres Raab.
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 Og han kom sin Pagt i Hu, dem til Bedste, og det angrede ham efter hans store Miskundhed.
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 Og han lod dem finde Barmhjertighed hos alle dem, som havde bortført dem.
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Frels os, Herre, vor Gud! og saml os fra Hedningerne, at vi kunne takke dit hellige Navn, rose os af din Pris!
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Lovet være Herren, Israels Gud, fra Evighed og indtil Evighed; og alt Folket siger: Amen. Halleluja!
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
