Salme 105
1 Priser Herren, paakalder hans Navn, kundgører hans Gerninger iblandt Folkene!
Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
2 Synger for ham, spiller for ham, taler om alle hans underfulde Gerninger!
Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
3 Roser eder af hans hellige Navn; deres Hjerte glæder sig, som søge Herren!
Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
4 Spørger efter Herren og hans Magt, søger hans Ansigt alle Tider!
Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
5 Ihukommer hans underfulde Gerninger, som han har gjort, hans Jærtegn og hans Munds Domme.
Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
6 I, hans Tjener Abrahams Sæd! Jakobs Børn, hans udvalgte!
Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
7 Han er Herren vor Gud; hans Domme ere over al Jorden.
Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
8 Han kommer evindelig sin Pagt i Hu, det Ord, som han har befalet til tusinde Slægter,
Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
9 som han har indgaaet med Abraham, og sin Ed til Isaak,
Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
10 hvilken han opstillede for Jakob til en Skik, for Israel til en evig Pagt
Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
11 sigende: Dig vil jeg give Kanaans Land til eders Arvs Lod;
Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
12 der de vare en liden Hob, faa og fremmede deri;
Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
13 og de vandrede fra Folk til Folk, fra et Rige til et andet Folkefærd.
Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
14 Han tillod intet Menneske at gøre dem Vold og revsede Konger for deres Skyld:
Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
15 „Rører ikke mine salvede og gører ikke mine Profeter noget ondt‟.
Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
16 Og han kaldte Hunger over Landet, han formindskede alt Brøds Forraad.
Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
17 Han sendte en Mand forud for dem; til Træl blev Josef solgt.
Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
18 De plagede hans Fødder i Stokken; han selv kom i Jern
Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
19 indtil den Tid, da hans Ord traf ind, da Herrens Tale havde lutret ham.
Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
20 Kongen sendte hen og lod ham løs; han, som herskede over Folkene, gav ham fri.
Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
21 Han satte ham til Herre over sit Hus og til Hersker over alt sit Gods,
Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
22 at han kunde binde hans Fyrster efter sin Villie og lære hans Ældste Visdom.
Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
23 Saa kom Israel til Ægypten og Jakob boede som fremmed i Kams Land.
Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
24 Men sit Folk gjorde han saare frugtbart og mægtigere end dets Modstandere.
Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
25 Disses Sind omskiftede han, saa at de hadede hans Folk og handlede træskelig imod hans Tjenere.
Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
26 Han sendte Mose, sin Tjener, Aron, som han havde udvalgt.
I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
27 De kundgjorde hans Tegns Ord iblandt dem og hans Undere i Kams Land.
Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
28 Han sendte Mørke og lod det blive mørkt, og de vare ikke genstridige imod hans Ord.
Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
29 Han vendte deres Vande om til Blod og dræbte deres Fisk.
Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
30 Deres Land vrimlede af Frøer lige indtil i deres Kongers Kamre.
Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
31 Han talte, saa kom der Utøj, Lus, over hele deres Landemærke.
Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
32 Han lod deres Regnbyger blive til Hagel, til Ildslue i deres Land.
Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
33 Og han slog deres Vinstokke og deres Figentræer og sønderbrød Træerne inden deres Landemærke.
Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
34 Han talte, saa kom der Græshopper og Høskrækker, og der var ikke Tal paa dem.
Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
35 Og de aade alle Urter i deres Land, og de aade Frugten paa deres Mark.
I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
36 Han slog og alt førstefødt i deres Land, Førstegrøden af al deres Kraft.
Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
37 Men hine førte han ud med Sølv og Guld, og der var ingen skrøbelig iblandt deres Stammer.
Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
38 Ægypten blev glad, der de droge ud; thi Frygt for dem var falden paa det.
Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
39 Han udbredte en Sky til Skjul og en Ild til at lyse om Natten.
Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
40 De bade, saa lod han Vagtler komme og mættede dem med Himmelbrød.
K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
41 Han oplod en Klippe, og der flød Vand, det løb igennem de tørre Steder som en Flod.
Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
42 Thi han kom sit hellige Ord i Hu og sin Tjener Abraham.
Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
43 Og han førte sit Folk ud med Glæde, sine udvalgte med Frydeskrig.
Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
44 Og han gav dem Hedningernes Lande; og de arvede, hvad Folkene havde haft Møje for,
A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
45 paa det de skulde holde hans Skikke og bevare hans Love. Halleluja!
Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
