Salme 104
1 Min Sjæl, lov Herren; Herre, min Gud! du er saare stor, du har iført dig Majestæt og Herlighed.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Han ifører sig Lys som et Klædebon, han udbreder Himmelen som et Telt.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Han hvælver sine Sale i Vandene; han gør Skyerne til sin Vogn, han vandrer paa Vejrets Vinger.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Han gør Vindene til sine Engle, gloende Ild til sine Tjenere.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Han grundfæstede Jorden paa dens Grundvold, den skal ikke rokkes i al Evighed.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Du havde skjult den med Havet som med et Klæde, Vandene stode over Bjergene.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 De flyede for din Trusel, de fore hastelig bort for din Tordens Røst.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Bjergene fore op, Dalene fore ned til det Sted, som du grundfæstede for dem.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Du satte en Grænse, hvorover de ikke skulde gaa; de skulde ikke skjule Jorden igen.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Han lader Kilder opvælde i Dalene; de rinde imellem Bjergene.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 De give alle Markens Dyr at drikke, Vildæsler slukke deres Tørst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Over dem bo Himmelens Fugle; ud fra Grenene lade de deres Røst høre.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Han vander Bjergene fra sine høje Sale; Jorden mættes af dine Gerningers Frugt.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Han lader Græs gro for Kvæget og Urter til Menneskens Tjeneste for at fremføre Brød af Jorden.
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 Og Vin glæder et Menneskes Hjerte, hans Ansigt bliver frydefuldt af Olie, og Brød vederkvæger et Menneskes Hjerte.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Herrens Træer mættes af Væde, Libanons Cedre, som han har plantet;
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 der hvor Fuglene bygge Rede; Storkens Bo er paa Fyrretræerne.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 De høje Bjerge ere for Stengederne, Klipperne ere en Tilflugt for Kaninerne.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Han gjorde Maanen til at bestemme Tiderne, Solen ved sin Nedgang.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Du gør Mørke, og der bliver Nat, i den krybe alle Skovens Dyr frem.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 De unge Løver brøle efter Rov og komme for at kræve deres Føde af Gud.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Solen gaar op, saa trække de sig tilbage og lægge sig i deres Huler.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Da gaar Mennesket ud til sin Gerning og til sit Arbejde indtil Aftenen.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Hvor mange ere dine Gerninger, Herre! du gjorde dem alle viselig; Jorden er fuld af dine Ejendomme.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Her er Havet stort og vidt til begge Sider; der er Vrimmel uden Tal, der er Dyr, de smaa med de store.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Der gaa Skibene; der er Leviathan, som du dannede til at lege derudi.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 De vente alle paa dig, at du skal give dem deres Føde i rette Tid.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Giver du dem, da sanke de; oplader du din Haand, da mættes de med godt.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Skjuler du dit Ansigt, da forfærdes de; tager du Aanden tilbage fra dem, da dø de og vende tilbage til deres Støv.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Udsender du din Aand, skabes de, og du fornyer Jordens Skikkelse.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Herrens Ære blive evindelig, Herren glæde sig over sine Gerninger!
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Han ser til Jorden, og den bæver; han rører ved Bjergene, og de ryge.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Jeg vil synge for Herren, medens jeg lever, jeg vil lovsynge min Gud, medens jeg er til.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Maatte min Tale behage ham; jeg vil glædes i Herren.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Maatte dog Syndere udryddes af Jorden, og ugudelige ikke være ydermere! Min Sjæl, lov Herren! Halleluja.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
