Salme 103
1 Min Sjæl! lov Herren, og alt det, som i mig er, love hans hellige Navn.
Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
2 Min Sjæl! lov Herren og glem ikke alle hans Velgerninger,
Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
3 ham, som forlader dig alle dine Misgerninger; ham, som læger alle dine Sygdomme;
Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
4 ham, som genløser dit Liv fra Graven; ham, som kroner dig med Miskundhed og Barmhjertighed;
Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
5 ham, som mætter din Sjæl med det gode, at du bliver ung igen som Ørnen.
Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
6 Herren øver Retfærdighed og Ret for alle fortrykte.
Èiní, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
7 Han lod Mose vide sine Veje, Israels Børn sine Gerninger.
Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
8 Herren er barmhjertig og naadig, langmodig og af megen Miskundhed.
Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
9 Han skal ikke bestandig gaa i Rette, ej heller beholde Vrede evindelig.
Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
10 Han har ikke gjort imod os efter vore Synder og ikke betalt os efter vore Misgerninger.
Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
11 Thi saa høj Himmelen er over Jorden, har hans Miskundhed været mægtig over dem, som frygte ham.
Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
12 Saa langt som Østen er fra Vesten, har han ladet vore Overtrædelser være langt fra os.
A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
13 Ligesom en Fader forbarmer sig over Børn, saa forbarmer Herren sig over dem, som frygte ham.
Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
14 Thi han kender vor Skabning, han kommer i Hu, at vi ere Støv.
Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
15 Et Menneskes Dage ere som Græs; som et Blomster paa Marken, saa blomstrer han.
Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
16 Naar et Vejr farer over det, da er det ikke mere, og dets Sted kender det ikke længere.
Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
17 Men Herrens Miskundhed er fra Evighed og indtil Evighed over dem, som frygte ham, og hans Retfærdighed med Børnebørn,
Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
18 med dem, som holde hans Pagt, og med dem, som komme hans Befalinger i Hu for at gøre derefter.
Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
19 Herren har befæstet sin Trone i Himmelen, og hans Rige behersker alt.
Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
20 Lover Herren, I hans Engle! I vældige i Magt, som udrette hans Ord, idet I høre paa hans Ords Røst!
Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
21 Lover Herren, alle hans Hærskarer! I hans Tjenere, som gøre hans Villie!
Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
22 Lover Herren, I hans Gerninger alle til Hobe! i alle hans Herredømmes Steder: Min Sjæl, lov Herren!
Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
