Salme 102
1 En elendigs Bøn, naar han forsmægter og udøser sin Klage for Herrens Ansigt.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Herre! hør min Bøn og lad mit Raab komme til dig.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Skjul ikke dit Ansigt for mig paa den Dag, jeg er i Angest; bøj dit Øre til mig; paa den Dag jeg paakalder, skynd dig og bønhør mig!
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Thi mine Dage ere gaaede op i Røg, og mine Ben ere brændte som et Brandsted.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Mit Hjerte er rammet og tørret som en Urt; thi jeg har glemt at æde mit Brød.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Formedelst mine Klageraab hænge mine Ben ved mit Kød.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Jeg er bleven lig en Rørdrum i Ørken; jeg er bleven som en Ugle i det øde.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Jeg vaager og er bleven som en enlig Spurv paa Taget.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Mine Fjender have haanet mig den ganske Dag, de, som rase imod mig, sværge ved mig.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Thi jeg har tæret Aske som Brød og blandet min Drik med Graad
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 for din Vredens og din Fortørnelses Skyld; thi du løftede mig op og kastede mig bort.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Mine Dage are som en Skygge, der hælder, og jeg tørres som en Urt.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Men du, Herre! bliver evindelig, og din Ihukommelse fra Slægt til Slægt.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Du vil gøre dig rede, du vil forbarme dig over Zion; thi det er paa Tide, at du er den naadig; thi den bestemte Tid er kommen.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Thi dine Tjenere hænge med Behag ved dens Stene, og de have Medynk med dens Støv.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Og Hedningerne skulle frygte Herrens Navn, og alle Kongerne paa Jorden din Ære;
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 thi Herren har bygget Zion og har ladet sig se i sin Herlighed.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Han har vendt sit Ansigt til den enliges Bøn og ikke foragtet deres Bøn.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Dette skal skrives for den kommende Slægt; og det Folk, som skabes, skal love Herren.
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 Thi han saa ned fra sin Helligdoms Højsæde; Herren saa fra Himmelen til Jorden
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 for at høre den bundnes Jamren, for at løse Dødsens Børn,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 for at de kunde forkynde Herrens Navn i Zion og hans Pris i Jerusalem,
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 naar Folkene samles til Hobe og Rigerne til at tjene Herren.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Han har ydmyget min Kraft paa Vejen, han har forkortet mine Dage.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Jeg siger: Min Gud! tag mig ikke bort midt i mine Dage, dine Aar vare fra Slægt til Slægt.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Du grundfæstede fordum Jorden, og Himlene er dine Hænders Gerning.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 De skulle forgaa; men du bestaar; og de skulle alle blive gamle som et Klædebon; du skal omskifte dem som en Klædning, og de omskiftes.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Men du er den samme, og dine Aar faa ingen Ende. Dine Tjeneres Børn skulle fæste Bo, og deres Sæd skal stadfæstes for dit Ansigt.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
