Ordsprogene 1
1 Ordsprog af Salomo, Davids Søn, Israels Konge,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 for af dem at faa Visdom og Undervisning, for at forstaa Forstandens Ord;
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 for at modtage Undervisning i Klogskab, modtage Ret og Retfærdighed og Retvished;
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 for at give de uvidende Vid, de unge Kundskab og Kløgt.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Hvo som er viis, høre til og gaa frem i Lærdom, og hvo som er forstandig, vinde Evne til at styre;
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 for at forstaa Ordsprog og Gaader, Vismænds Ord og deres mørke Taler.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Herrens Frygt er Begyndelse til Kundskab; Daarerne foragte Visdom og Undervisning.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Hør, min Søn! din Faders Undervisning, og forlad ikke din Moders Lov;
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 thi de ere en yndig Krans til dit Hoved og Kæder til din Hals.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Min Søn! naar Syndere lokke dig, da samtyk ikke!
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Dersom de sige: Gak med os, vi ville lure efter Blod, vi ville efterstræbe den uskyldige, som er uden Sag;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 vi ville, som Dødsriget, sluge dem levende, ja hele og holdne, som de, der nedfare i Hulen; (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 vi ville finde alle Haande dyrebart Gods, vi ville fylde vore Huse med Rov;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 du skal tage din Lod iblandt os, vi ville alle sammen have een Pose:
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Min Søn! vandre ikke paa Vej med dem, hold din Fod tilbage fra deres Sti;
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 thi deres Fødder haste til ondt, og de skynde sig for at udøse Blod;
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 thi forgæves udspændes Garn for alle Fugles Øjne;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 og de lure paa deres eget Blod, de efterstræbe deres eget Liv.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Saa ere enhvers Veje, som er hengiven til Gerrighed; den tager sine egne Herrers Liv.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Visdommen raaber udenfor, den opløfter sin Røst paa Gaderne;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 paa Hjørnet af de befærdede Gader raaber den; ved Indgangene til Portene, i Staden, taler den sine Ord:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Hvor længe ville I uvidende elske Uvidenhed, og Spotterne have Lyst til Spot, og Daarer hade Kundskab?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Vender eder til min Revselse; se, jeg vil udgyde min Aand over eder, jeg vil kundgøre eder mine Ord.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Efterdi jeg raabte, og I vægrede eder, jeg udrakte min Haand, og ingen gav Agt;
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 og I lode alt mit Raad fare og vilde ikke vide af min Revselse:
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Saa vil jeg, jeg selv le i eders Ulykke, jeg vil spotte, naar det kommer, som I frygte for;
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 naar det, som I frygte for, kommer som en Ødelæggelse, og eders Ulykke kommer som en Hvirvelvind, naar Angest og Trængsel kommer over eder:
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Da skulle de paakalde mig, men jeg skal ikke svare, de skulle søge mig, men ikke finde mig.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Fordi de hadede Kundskab og udvalgte ikke Herrens Frygt,
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 fordi de ikke vilde vide af mit Raad, men foragtede al min Revselse:
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Saa skulle de æde Frugten af deres Veje og blive mætte af deres egne Raad.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Thi de uvidendes Frafald skal volde dem Død, og Daarers Tryghed skal ødelægge dem selv.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Men hvo mig lyder, skal bo tryggelig og være rolig, uden Frygt for det onde.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
