Ordsprogene 8

1 Mon ikke Visdommen raaber, og Forstanden opløfter sin Røst?

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Paa Toppen af Højene ved Vejen, midt paa Stierne staar den;

Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 ved Siden af Portene, ved Udgangen af Staden, ved Indgangen til Portene raaber den:

U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 Til eder, I Mænd, vil jeg raabe, og min Røst lyde til Menneskens Børn.

Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 I uvidende! fatter Vid; og I Daarer! fatter Forstand.

Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Hører, thi jeg vil tale fyrstelige Ting og aabne mine Læber med Retvished.

Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Thi min Gane taler Sandhed, og Ugudelighed er en Vederstyggelighed for mine Læber.

Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 I Retfærdighed ere alle min Munds Ord; der er intet fordrejet eller forvendt i dem.

Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 De ere alle rette for den forstandige og ligefremme for dem, som finde Kundskab.

Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Tager imod min Undervisning og ikke imod Sølv og imod Kundskab fremfor udsøgt Guld.

Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Thi Visdom er bedre end Perler, og alle de Ting, man har Lyst til, kunne ikke lignes ved den.

Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Jeg, Visdommen, jeg har taget Bolig i Vidskab og besidder Kundskab om kløgtige Raad.

Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Herrens Frygt er at hade ondt; Hoffærdighed og Hovmodighed og Ondskabs Vej og den Mund, som taler forvendte Ting, hader jeg.

Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Raad og hvad der har Bestand, hører mig til; jeg er Forstand, mig hører Styrke til.

Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Ved mig regere Konger, og ved mig beskikke Fyrster Ret.

Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Ved mig herske Herskere og Høvdinger, alle Dommere paa Jorden.

Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Jeg elsker dem, som elske mig, og de, som søge mig, skulle finde mig.

Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 Rigdom og Ære er hos mig, varigt Gods og Retfærdighed.

Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Min Frugt er bedre end Guld og ædelt Malm, og at vinde mig er bedre end udsøgt Sølv.

Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Jeg vandrer paa Retfærdigheds Vej, midt paa Rettens Stier,

Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 til at lade dem, som elske mig, arve varigt godt og til at fylde deres Forraadskamre.

Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Herren ejede mig som sin Vejs Begyndelse, forud for sine Gerninger, fra fordums Tid.

Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Fra Evighed er jeg indsat, fra det første af, før Jorden var.

Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Da Afgrundene endnu ikke vare, er jeg født, da Kilderne, som have meget Vand, ikke vare til.

Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Før Bjergene bleve nedsænkede, før Højene bleve til, er jeg født.

Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 Han havde endnu ikke skabt Jorden eller Markerne eller det første af Jordens Støv.

Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Der han beredte Himlene, da var jeg der, der han slog en Kreds oven over Afgrunden;

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 der han befæstede Skyerne heroventil, der Afgrundens Kilder fik deres faste Sted;

Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 der han satte Havet dets Grænse, at Vandene ikke skulde overtræde hans Befaling, der han lagde Jordens Grundvold:

Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 Da var jeg hos ham som Kunstnerinde, og jeg var hans Lyst Dag for Dag, og jeg legede for hans Ansigt alle Tider;

Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 jeg legede i Verden paa hans Jord, og min Lyst var hos Menneskens Børn.

Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 Og nu, Børn, hører mig! og salige ere de, som tage Vare paa mine Veje.

A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Hører Undervisning og bliver vise, og lader den ikke fare!

Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Saligt er det Menneske, som hører mig, saa at han dagligt vaager ved mine Døre og tager Vare paa mine Dørstolper.

Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Thi hvo mig finder, han finder Livet og faar Velbehag hos Herren.

Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 Men hvo, som synder imod mig, skader sin Sjæl; alle, som mig hade, elske Døden.

Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.