Ordsprogene 7
1 Min Søn! bevar mine Ord, og gem mine Bud hos dig.
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2 Hold mine Bud, saa skal du leve, og min Lov som din Øjesten.
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3 Bind dem om dine Fingre, skriv dem paa dit Hjertes Tavle!
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Sig til Visdommen: Du er min Søster, og Forstanden kalde du din Kynding;
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5 for at den maa bevare dig fra en fremmed Kvinde, fra en ubekendt, som gør sine Ord glatte.
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6 Thi jeg saa ud af mit Hus's Vindu, igennem mit Gitter;
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 og jeg saa iblandt de uerfarne, jeg blev var iblandt Sønnerne et ungt Menneske, som fattedes Forstand,
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 og han gik forbi paa Gaden ved hendes Hjørne og skred frem ad Vejen til hendes Hus,
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9 i Tusmørket om Aftenen efter Dagen, midt i Natten og Mørket.
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10 Og se, en Kvinde mødte ham i Horesmykke og underfundig i Hjertet,
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11 støjende og ustyrlig, hendes Fødder kunne ikke blive i hendes Hus.
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12 Stundom er hun ude, stundom paa Gaderne og lurer ved alle Hjørner.
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13 Og hun tog fat paa ham og kyssede ham, hun gjorde sit Ansigt frækt og sagde til ham:
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14 Der paalaa mig Takoffer, i Dag har jeg betalt mine Løfter;
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15 derfor er jeg gaaet ud at møde dig, at søge dit Ansigt, og jeg har fundet dig.
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16 Jeg har redet mit Leje med Tæpper, med stribet Tøj af Garn fra Ægypten;
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17 jeg har overstænket min Seng med Myrra. Aloe og Kanel;
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18 kom, lader os beruse os i Kærlighed indtil Morgenen, lader os forlyste os i Elskov;
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 thi Manden er ikke hjemme, han er faren lang Vej bort;
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 han tog Pengeknuden med sig, han kommer hjem til Fuldmaanedagen.
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 Hun bøjede ham med sin megen Overtalelse, tilskyndte ham med sine smigrende Læber.
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22 Hvo der hastelig gaar efter hende, kommer som Oksen til Slagterbænken og som i Fodlænken, der er til Daarens Tugtelse,
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 indtil en Pil sønderskærer hans Lever; ligesom Fuglen skynder sig til Snaren og ved ikke, at det gælder dens Liv.
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Saa hører mig nu, I Børn! og agter paa min Munds Ord!
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25 Lad dit Hjerte ikke vige af til hendes Veje, lad dig ikke forvildes paa hendes Stier;
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 thi mange ere de gennemborede, som hun har fældet, og mangfoldige alle de, hun har ihjelslaget.
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
