Ordsprogene 6
1 Min Søn! dersom du er gaaet i Borgen hos din Næste, har givet Haandslag til den fremmede;
Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 har du bundet dig ved din Munds Ord, ladet dig fange ved din Mands Ord:
Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Saa gør dog dette, min Søn! og red dig, fordi du er kommen i din Næstes Haand: Gak, nedkast dig for hans Fødder, og træng ind paa din Næste!
Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Tilsted ikke dine Øjne at sove eller dine Øjenlaage at slumre.
Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Fri dig som en Raa af Jægerens Haand og som en Fugl af Fuglefængerens Haand.
Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Du lade! gak til Myren, se dens Veje, og bliv viis.
Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Skønt den ikke har nogen Fyrste, Foged eller Hersker,
Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 bereder den om Sommeren sin Mad, den samler om Høsten sin Spise.
Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Du lade! hvor længe vil du ligge? naar vil du staa op af din Søvn?
Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Sov lidt endnu, blund lidt, fold Hænderne lidt for at hvile:
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 Saa skal din Armod komme som en Landstryger og din Trang som skjoldvæbnet Mand.
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Et nedrigt Menneske, en uretfærdig Mand er den, som gaar med en vanartig Mund;
Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 den, som giver Vink med sine Øjne, gør Tegn med sine Fødder, peger med sine Fingre;
Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 den, som har forvendte Ting i sit Hjerte og optænker ondt til hver Tid og kommer Trætter af Sted.
Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 Derfor skal hans Ulykke komme hastelig, han skal snart sønderknuses, og der skal ingen Lægedom være.
A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Disse seks Stykker hader Herren, og de syv ere en Vederstyggelighed for hans Sjæl:
Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Stolte Øjne, en løgnagtig Tunge og Hænder, som udgyde den uskyldiges Blod;
Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 et Hjerte, som optænker uretfærdige Tanker; Fødder, som haste med at løbe til det onde;
Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 den, der som falsk Vidne taler Løgn; og den, som kommer Trætter af Sted imellem Brødre.
Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Min Søn! bevar din Faders Bud, og forlad ikke din Moders Lov.
Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Knyt dem til dit Hjerte for stedse, bind dem om din Hals!
Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Naar du vandrer, skal den lede dig, naar du lægger dig, skal den bevare dig, og naar du opvaagner, skal den tale til dig.
Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 Thi Budet er en Lampe og Loven et Lys, og Undervisningens Revselse er Vej til Livet;
(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 at den maa bevare dig fra en ond Kvinde, fra en fremmed Tunges Sledskhed.
Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Begær ikke hendes Dejlighed i dit Hjerte, og lad hende ikke indtage dig med sine Øjenlaage!
Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Thi for en Skøges Skyld gælder det kun om et Stykke Brød, men en anden Mands Hustru fanger den dyrebare Sjæl.
Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Mon nogen kan tage Ild i sin Barm, uden at hans Klæder brændes op?
Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Eller mon nogen kan gaa paa Gløder, uden at hans Fødder brændes?
Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Saa sker det ham, som gaar ind til sin Næstes Hustru; ingen, som rører hende, slipper fri for Straf.
Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Man ringeagter ikke, at en Tyv stjæler for at mætte sig, naar han er hungrig;
Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 men naar han bliver greben, maa han betale syv Fold, han maa give alt sit Hus's Gods.
Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Den, som bedriver Hor med en Kvinde, fattes Forstand; den, som vil fordærve sin Sjæl, han, ja han gør sligt.
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 Plage og Skam skal ramme ham, og hans Skændsel skal ikke udslettes.
Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Thi nidkær er Mandens Vrede, og han skal ikke skaane paa Hævnens Dag;
Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 han skal ikke tage nogen Bod for gyldig og ikke samtykke, om du end vilde give megen Skænk.
Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
