Ordsprogene 5
1 Min Søn! giv Agt paa min Visdom; bøj dit Øre til min Indsigt;
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 at du maa gemme kloge Raad, og at dine Læber maa bevare Kundskab.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Thi med Honning dryppe den fremmede Kvindes Læber, og glattere end Olie er hendes Gane.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Men paa det sidste er hun besk som Malurt, hvas som et tveægget Sværd.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 For at hun ikke skal tænke over Livets Sti, ere hendes Veje ustadige, uden at hun ved det.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Saa hører mig nu, I Børn! og viger ikke fra min Munds Ord.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Lad din Vej være langt fra hende, og nærm dig ikke Døren til hendes Hus,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 at du ikke skal give andre din Ære og en grusom Herre dine Aar;
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 at fremmede ikke skulle mættes af din Formue, og alt, hvad du har arbejdet for, komme i anden Mands Hus;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 saa at du skal hyle; paa det sidste, naar dit Kød og dit Huld tæres hen,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 og sige: Hvorledes har jeg dog kunnet hade Undervisning og mit Hjerte kunnet foragte Revselse?
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 saa at jeg ikke hørte paa mine Læbers Røst, ej heller bøjede mit Øre til dem, som underviste mig.
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Nær var jeg kommen i al Ulykke midt i Forsamlingen og Menigheden.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Drik Vand af din egen Brønd og frisk Vand af din egen Kilde!
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Skulde vel dine Kilder flyde udenfor, dine Vandbække ud paa Gaderne?
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Lad dem høre dig til, dig alene, og ikke de fremmede tillige med dig.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Din Kilde være velsignet, og glæd dig ved din Ungdoms Hustru,
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 en elskelig Hind og en yndig Stenged; hendes Barm beruse dig stedse, i hendes Kærlighed sværme du alle Tider.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Hvorfor vil du, min Søn! sværme for en fremmed Kvinde og favne en anden Kvindes Barm?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Thi en Mands Veje ere for Herrens Øjne, og han vejer alle hans Skridt.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Den ugudeliges Misgerninger skulle gribe ham selv, og han skal holdes fast i sin Synds Snorer.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Han skal dø, fordi han ikke vilde lade sig undervise, og han skal tumle om for sin Daarligheds Skyld.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
