Ordsprogene 4
1 Hører, I Sønner! en Faders Undervisning og giver Agt for at faa Forstand;
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 thi jeg har givet eder en god Lærdom; forlader ikke min Lov!
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 Thi jeg var min Faders Søn, min Moders ømme og eneste Barn.
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 Og han lærte mig og sagde til mig: Lad dit Hjerte holde fast ved mit Ord, bevar mine Bud, saa skal du leve.
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Køb Visdom, køb Forstand, glem ikke og vig ikke fra min Munds Ord.
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 Forlad den ikke, saa skal den bevare dig, elsk den, saa skal den bevogte dig.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 Visdommens Begyndelse er: Køb Visdom, og for al din Ejendom køb Forstand!
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Ophøj den, saa skal den ophøje dig, naar du tager den i Favn, saa skal den ære dig.
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Den skal sætte en yndig Krans paa dit Hoved, den skal give dig en dejlig Krone.
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Hør, min Søn! og tag imod mine Ord, saa skulle dine Leveaar blive mange.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Jeg underviser dig om Visdoms Vej, jeg leder dig paa jævne Stier.
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Naar du gaar, skal din Gang ikke blive trang, og naar du løber, skal du ikke støde dig.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Hold fast ved Undervisning, lad den ikke fare, bevar den; thi den er dit Liv.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 Kom ikke paa de ugudeliges Sti, og gak ikke frem paa de ondes Vej!
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Lad den ligge, gak ikke frem paa den, vig fra den og gak forbi!
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 Thi de sove ikke, naar de ikke have gjort ilde; og deres Søvn flyr fra dem, naar de ikke have bragt nogen til Fald.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Thi de æde Ugudeligheds Brød og drikke Uretfærdigheds Vin.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Og de retfærdiges Sti er som et skinnende Lys, der bliver klarere og klarere indtil Middag.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 De ugudeliges Vej er som Mørket, de vide ikke, hvorpaa de skulle støde sig.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Min Søn! giv Agt paa mine Ord, bøj dit Øre til min Tale.
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 Lad dem ikke vige fra dine Øjne, bevar dem i dit Hjerte!
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 Thi de ere Liv for hver den, som finder dem, og Lægedom for hans hele Legeme.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Bevar dit Hjerte fremfor alt det, der forvares; thi fra det udgaar Livet.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Hold dig fri for Munds Vanartighed, og lad Læbers Forvendthed være langt fra dig!
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 Lad dine Øjne se ligefrem, og lad dine Øjenlaage være ret frem for dig!
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Overvej vel din Fods Sti, og alle dine Veje skulle faa Fasthed.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 Bøj ikke af til højre eller venstre, vend din Fod fra det onde!
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
