Ordsprogene 26

1 Som Sneen om Sommeren og som Regnen om Høsten saa passer Ære ikke for en Daare.

Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2 Som en Spurv i Fart, som en Svale i Flugt saaledes vil en Forbandelse, som sker uden Aarsag, ikke træffe ind.

Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3 En Svøbe er for Hesten og en Tømme for Asenet og et Ris for Daarers Ryg.

Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4 Svar ej en Daare efter hans Taabelighed, at ikke ogsaa du skal blive ham lig.

Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5 Svar en Daare efter hans Taabelighed, at han ikke skal være viis i sine egne Øjne.

Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6 Fødderne hugger den af sig, og Fortrædelighed maa den drikke, som sender Bud ved en Daare.

Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7 Tager Benene fra den halte og Tankesproget bort, som er i Daarers Mund.

Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8 Som den, der binder Stenen fast i Slyngen, saa er den, der giver en Daare Ære.

Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9 Som en Tjørnekæp, der kommer i den druknes Haand, saa er Tankesproget i Daarers Mund.

Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10 Som en Pil, der saarer alt, saa er den, der lejer en Daare, og den, der lejer vejfarende.

Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11 Ligesom en Hund vender sig til sit eget Spy, saa er Daaren, som gentager sin Taabelighed.

Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12 Har du set en Mand, som er viis i sine egne Øjne, da er der mere Forhaabning om en Daare end om ham.

Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13 Den lade siger: Der er en grum Løve paa Vejen, en Løve paa Gaderne.

Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14 Som Døren drejer sig om paa sine Hængsler, saa den lade paa sin Seng.

Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15 Den lade stikker sin Haand i Fadet; det bliver ham besværligt at lade den komme til sin Mund igen.

Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16 Den lade er visere i sine egne Øjne end syv, som svare forstandigt.

Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17 Som den, der griber Hunden fat ved Ørene, saa er den, der gaar forbi og kommer i Vrede over en Trætte, der ikke kommer ham ved.

Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18 Som en gal, der udkaster Gnister, Pile og Død,

Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19 saa er den Mand, der besviger sin Næste og siger: Skæmter jeg ikke?

Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20 Naar der intet Ved er mere, udslukkes Ilden; og naar der ingen Bagvadsker er, stilles Trætte.

Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21 Kul til Gløder og Ved til Ild: Saa er en trættekær Mand til at optænde Kiv.

Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22 En Bagvadskers Ord lyde som Skæmt, dog trænge de ind i inderste Bug.

Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23 Som et Potteskaar, der er overdraget med urent Sølv, saa ere brændende Læber og et ondt Hjerte.

Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24 Den hadefulde forstiller sig med sine Læber, men inden i sig nærer han Svig.

Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25 Naar han gør sin Røst yndig, da tro ham ikke; thi der er syv Vederstyggeligheder i hans Hjerte.

Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26 Den, hvis Had er skjult ved Bedrag, hans Ondskab skal blive aabenbaret i Forsamlingen.

Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27 Hvo som graver en Grav, skal selv falde i den; og hvo som vælter en Sten op, paa ham skal den falde tilbage.

Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28 En falsk Tunge hader dem, som den har knust, og en glat Mund bereder Fald.

Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.