Ordsprogene 23
1 Naar du sidder til Bords hos en Hersker, da agt vel paa, hvad der staar for dit Ansigt,
Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2 og at du sætter en Kniv paa din Strube, hvis du har Begærlighed.
Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3 Fat ikke Lyst til hans Livretter, da det er bedragerisk Mad.
Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4 Anstreng dig ikke for at blive rig, brug ej din Forstand dertil!
Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5 Skulde du lade dine Øjne flyve efter det, da det ikke er der? thi det skal gøre sig Vinger som en Ørn, der flyver imod Himmelen.
K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6 Æd ikke Brød hos den, der har et ondt Øje, og hav ikke Lyst til hans Livretter!
Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7 Thi ligesom han tænker i sit Hjerte, saa er han; han siger til dig: Æd og drik; men hans Hjerte er ikke med dig.
Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8 Din Mundfuld, som du har spist, skal du udspy og have spildt dine liflige Ord.
Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9 Tal ikke for Daarens Øren; thi han foragter din Tales Klogskab.
Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10 Flyt ikke det gamle Landemærke, og kom ikke paa de faderløses Agre!
Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11 Thi deres Løser er stærk; han skal udføre deres Sag imod dig.
Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12 Vend dit Hjerte til Undervisning og dine Øren til Kundskabs Ord!
Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13 Vægre dig ikke ved at tugte den unge; thi slaar du ham med Riset, dør han ikke deraf.
Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. (Sheol h7585)
15 Min Søn! dersom dit Hjerte er viist, skal ogsaa mit Hjerte glæde sig,
Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16 og mine Nyrer skulle fryde sig, naar dine Læber tale Retvished.
A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17 Lad dit Hjerte ikke være misundeligt imod Syndere, men bliv hver Dag i Herrens Frygt!
Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18 Thi kommer der en Eftertid, saa vil din Forhaabning ikke tilintetgøres.
Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19 Hør du, min Søn! og bliv viis, og lad dit Hjerte gaa lige frem ad Vejen.
Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20 Vær ikke iblandt Vindrankere, iblandt dem, som fraadse i Kød.
Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21 Thi en Dranker og Fraadser skal blive fattig; og Søvn klæder en i Pjalter.
Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22 Adlyd din Fader, som avlede dig, og foragt ikke din Moder, naar hun bliver gammel.
Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23 Køb Sandhed, og sælg den ej, saa og Visdom, Lærdom og Forstand.
Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24 Den retfærdiges Fader skal fryde sig; den, som avler en viis, skal glædes ved ham.
Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25 Lad din Fader og din Moder glædes, og lad hende, som fødte dig, fryde sig!
Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26 Min Søn! giv mig dit Hjerte, og lad dine Øjne have Behag i mine Veje.
Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27 Thi Skøgen er en dyb Grav og den fremmede Kvinde en snæver Brønd.
Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28 Hun ligger paa Lur som efter Rov og formerer Tallet paa de troløse iblandt Menneskene.
Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29 Hvo har Ak? hvo har Ve? hvo har Trætter? hvo har Bekymring? hvo har Saar uden Skel? hvo har røde Øjne?
Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30 De, som sidde længe ved Vinen, de, som gaa ind at prøve den stærke Drik.
Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31 Se ikke til Vinen, hvor den er rød, hvor den perler i Bægeret; glat gaar den ned.
Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32 Til sidst skal den bide som en Slange og stikke som en Basilisk;
Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33 dine Øjne ville se efter fremmede Kvinder, og dit Hjerte vil tale forvendte Ting;
Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34 og du vil blive som den, der sover midt paa Havet, og som den, der sover paa Toppen af Masten:
A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35 „De sloge mig, det smertede mig ikke; de stødte mig, jeg fornam det ikke; naar skal jeg opvaagne? jeg vil søge den endnu engang.‟
Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
