Ordsprogene 19
1 Bedre er en fattig, som vandrer i sin Oprigtighed end den, hvis Læber ere forvendte, og som tilmed er en Daare.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Ogsaa naar en Sjæl er uden Kundskab, er det ikke godt, og den, som haster med Fødderne, glider ud.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Menneskets Daarlighed forvender hans Vej, og hans Hjerte vredes imod Herren.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Gods tilfører mange Venner; men den ringe maa skilles fra sin Ven.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Et falsk Vidne skal ikke agtes uskyldigt, og den, som taler Løgn, skal ikke undkomme.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Mange bejle til en Fyrstes Gunst, og enhver er Ven med en gavmild Mand.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Alle den fattiges Brødre hade ham, ja, endog hans Venner holde sig langt fra ham; han jager efter Ord, som ikke ere til.
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Den, som forhverver sig Forstand, elsker sit Liv; den, som bevarer Indsigt, skal finde godt.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Et falsk Vidne skal ikke agtes uskyldigt, og den, som taler Løgn, skal omkomme.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Det staar ikke en Daare vel an at leve højt, meget mindre en Tjener at herske over Fyrster.
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Et Menneskes Klogskab gør ham langmodig, og det er ham en Ære at overse Fornærmelse
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Kongens Vrede er som en ung Løves Brølen; men hans Bevaagenhed er ligesom Dug paa Urter.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 En daarlig Søn er sin Fader en Ulykke, og en Kvindes Trætter ere et vedholdende Tagdryp.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Hus og Gods arves efter Forældre; men en forstandig Kvinde er fra Herren.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Dovenskab nedsænker i en dyb Søvn, og en efterladen Sjæl skal hungre.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Hvo som bevarer Budet, bevarer sin Sjæl; hvo der foragter sine Veje, skal dødes.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Hvo som forbarmer sig over den ringe, laaner Herren, og han skal betale ham hans Velgerning.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Tugt din Søn, thi der er Haab; men vend ikke din Hu til at dræbe ham!
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Den, hvis Vrede er stor, maa lide Straf; thi dersom du frier ham, da maa du blive ved dermed.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Adlyd Raad, og tag imod Tugt, at du kan blive viis paa dit sidste.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Der er mange Anslag i en Mands Hjerte; men Herrens Raad det skal bestaa.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Et Menneskes Lyst er hans Kærlighed; og en fattig er bedre end en Løgner.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 At en frygter Herren, er til Liv; mæt skal han hvile, han skal ikke hjemsøges med Ulykke.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Den lade stikker sin Haand i Fadet; han lader den end ikke komme til sin Mund igen.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Slaa Spotteren, at den uerfarne maa blive forstandig; og irettesæt den forstandige, saa vil han vinde Kundskab.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Den, der overfalder Faderen og bortjager Moderen, er en Søn, som gør til Skamme og Vanære.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Lad kun af, min Søn! med at høre paa Formaning, saa du farer vild fra Kundskabs Ord.
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Et nedrigt Vidne spotter Retten, og de ugudeliges Mund sluger Uret.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Straffedomme ere beredte til Spottere og Slag til Daarers Ryg.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
