Ordsprogene 15
1 Et mildt Svar dæmper Vrede; men et bittert Ord vækker Fortørnelse.
Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2 De vises Tunge giver god Kundskab, men Daarers Mund udgyder Taabelighed.
Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3 Herrens Øjne ere alle Vegne, og de beskue onde og gode.
Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4 Tungens Blidhed er et Livsens Træ; men Forvendthed ved den er Sønderknuselse i Aanden.
Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5 Daaren foragter sin Faders Tugtelse; men den, som agter paa Revselse, handler klogt.
Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6 I den retfærdiges Hus er meget Gods; men der er Forstyrrelse i den ugudeliges Indtægt.
V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7 De vises Læber udstrø Kundskab; men Daarernes Hjerte er ikke saa.
Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8 De ugudeliges Offer er Herren en Vederstyggelighed; men de oprigtiges Bøn er ham en Velbehagelighed.
Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9 De ugudeliges Vej er Herren en Vederstyggelighed; men den, som stræber efter Retfærdighed, elsker han:
Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10 Streng Tugt venter den, som forlader Stien; den, som hader Irettesættelse, skal dø.
Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
11 Dødsriget og Afgrunden ligge aabenbare for Herren, meget mere Menneskens Børns Hjerter. (Sheol h7585)
Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? (Sheol h7585)
12 En Spotter elsker ikke den, som sætter ham i Rette, han gaar ikke til de vise.
Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13 Et glad Hjerte gør Ansigtet livligt; men ved Hjertets Bekymring nedslaas Modet.
Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14 Den forstandiges Hjerte søger Kundskab, men Daarers Mund finder Behag i Taabelighed.
Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15 Alle den elendiges Dage ere onde; men et glad Hjerte er et bestandigt Gæstebud.
Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16 Bedre er lidet med Herrens Frygt end stort Liggendefæ med Uro.
Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17 Bedre er en Ret grønne Urter, naar der er Kærlighed hos, end en fed Okse, naar der er Had hos.
Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18 En hidsig Mand opvækker Trætte, men en langmodig dæmper Kiv.
Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19 Den lades Vej er som et Tjørnegærde; men de oprigtiges Sti er banet.
Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20 En viis Søn glæder sin Fader; men et daarligt Menneske foragter sin Moder.
Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21 Daarskab er en Glæde for den, som fattes Forstand, men en forstandig Mand vandrer ret frem.
Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22 Anslag blive til intet, naar der ikke er holdt Raad; men hvor der er mange Raadgivere, der bestaa de.
Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23 Glæde har en Mand af sin Munds Svar; og et Ord i rette Tid — hvor godt!
Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. (Sheol h7585)
25 Herren nedriver de hovmodiges Hus; men han stadfæster Enkens Landemærke.
Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26 Den ondes Anslag ere Herren en Vederstyggelighed; men Lifligheds Ord ere rene.
Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27 Den, som jager efter Vinding, forstyrrer sit Hus; men den, som hader Gaver, skal leve.
Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28 Den retfærdiges Hjerte betænker sig paa at svare; men de ugudeliges Mund udgyder onde Ting.
Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29 Herren er langt borte fra de ugudelige, men hører de retfærdiges Bøn.
Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 Lys for Øjnene glæder Hjertet; et godt Budskab giver Marv i Benene.
To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31 Det Øre, som hører efter Irettesættelse til Livet, han tager Bo midt iblandt de vise.
Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32 Den, som lader Tugt fare, foragter sin Sjæl; men den, som hører efter Irettesættelse, forhverver sig Forstand.
Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33 Herrens Frygt er Tugt til Visdom, og Ydmyghed gaar foran Ære.
Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
