Ordsprogene 14
1 Kvinders Visdom har bygget sit Hus; men Daarskaben bryder det ned med sine Hænder.
Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2 Den, som vandrer i sin Oprigtighed, frygter Herren; men den, som gaar paa Krogveje, foragter ham.
Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3 I Daarens Mund er Hovmods Ris; men de vises Læber skulle bevare dem selv.
V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4 Hvor ingen Øksne ere, der er Krybben ren; men megen Indtægt kommer ved Oksens Kraft.
Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5 Et trofast Vidne lyver ikke; men et falsk Vidne udblæser Løgne.
Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6 Spotteren søger Visdom, og han finder den ikke; men for den forstandige er Kundskab let.
Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7 Gak bort fra en Mand, som er en Daare; thi du vil ikke have fundet Kundskab paa hans Læber.
Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8 Den kloges Visdom er, at han forstaar sig paa sin Vej; men Daarers Taabelighed er, at de blive bedragne.
Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9 Daarerne spottes af deres eget Skyldoffer; men med de oprigtige er Velbehageligheden.
Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10 Hjertet kender sin Sjæls Bitterhed, og en fremmed skal ikke blande sig i dets Glæde.
Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11 De ugudeliges Hus skal ødelægges; men de retsindiges Telt skal blomstre.
Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12 Der er en Vej, som kan synes en Mand ret; men til sidst bliver den Vej til Døden.
Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13 Selv under Latteren føler Hjertet Smerte, og til sidst bliver Glæden Bedrøvelse.
Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14 Den, hvis Hjerte er afveget, skal mættes ved sine Veje, men den gode Mand ved det, han har i Eje.
Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15 Den uerfarne tror alting, men den kloge agter paa sin Gang.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16 Den vise frygter og viger fra ondt; men en Daare er overmodig, og tryg.
Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17 Den, som er hastig til Vrede, gør Daarlighed, og den underfundige Mand hades.
Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18 De uvidende arve Daarlighed; men de kloge favne Kundskab.
Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19 De onde maa bøje sig for de godes Ansigt og de ugudelige for den retfærdiges Porte.
Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20 Selv for sin Ven er den fattige forhadt; men mange ere de, som elske den rige.
Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21 Hvo som foragter sin Næste, synder; men den, som forbarmer sig over de elendige, er lyksalig.
Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22 Fare ikke de vild, som optænke ondt? men de, som optænke godt, finde Miskundhed og Troskab.
Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23 I alt besværligt Arbejde er der Fordel; men hvor det bliver ved Læbers Ord, fører det kun til Mangel.
Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24 De vises Rigdom er deres Krone; men Daarers Taabelighed bliver Taabelighed.
Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25 Et sanddru Vidne redder Sjæle, men den, som udblæser Løgn, er svigefuld.
Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26 I Herrens Frygt har en et stærkt Værn, og for hans Børn skal der være en Tilflugt.
V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27 Herrens Frygt er Livets Kilde, saa at man viger fra Dødens Snarer.
Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28 At have meget Folk er en Konges Ære; men hvor Folket er borte, er det en Fyrstes Fordærvelse.
Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29 Den langmodige har megen Forstand; men den, som er hastig i Sindet, forraader Daarskab.
Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30 Et blidt Hjerte er Liv for Legemet; men Hidsighed er Raaddenhed for Benene,
Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
31 Hvo som fortrykker den ringe, forhaaner hans Skaber; men hvo som forbarmer sig over den fattige, ærer ham.
Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32 Den ugudelige styrtes for sin Ondskab; men den retfærdige har Fortrøstning i sin Død.
Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33 I den forstandiges Hjerte hviler Visdommen; men i Daarers Indre giver den sig til Kende.
V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34 Retfærdighed ophøjer et Folk; men Synden er Folkenes Skændsel
Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35 Kongens Velbehag er til en klog Tjener, men hans Vrede er over den, som gør Skam.
Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
