Ordsprogene 12
1 Hvo, som elsker Tugt, elsker Kundskab; men hvo, som hader Revselse, er ufornuftig.
Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
2 Den gode vinder Velbehag af Herren; men den rænkefulde Mand finder Fordømmelse.
Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
3 Et Menneske befæstes ikke ved Ugudelighed; men de retfærdiges Rod rokkes ikke.
Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
4 En duelig Hustru er sin Mands Krone; men naar hun beskæmmer ham, er hun som Raaddenhed i hans Ben.
Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
5 De retfærdiges Tanker ere Ret; de ugudeliges Raadslag er Svig.
Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
6 De ugudeliges Tale er om at lure paa Blod; men de oprigtiges Mund bringer Redning.
Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
7 De ugudelige skulle omkastes, saa at de ikke ere mere til; men de retfærdiges Hus skal bestaa.
Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
8 En Mand roses efter sin Forstands Beskaffenhed; men den, som er forvendt i Hjertet, bliver til Foragt.
Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
9 Den, som er ringe agtet og har en Træl, er bedre faren end den, som ærer sig selv og fattes Brød.
Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
10 Den retfærdige har Omsorg for sit Kvægs Liv; men de ugudeliges Barmhjertighed er Grusomhed.
Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
11 Den, som dyrker sin Jord, mættes med Brød; men den, som løber efter Løsgængere, fattes Forstand.
Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
12 Den ugudelige attraar Snaren, der er lagt for de onde; men de retfærdige slaa Rod.
Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
13 I Læbers Forsyndelse er der en Snare for den onde; men den retfærdige skal komme ud af Angest.
Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
14 En Mand skal mættes med godt af sin Munds Frugt, og hvad et Menneskes Hænder have fortjent, skal gengældes ham.
Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
15 Daarens Vej er ret i hans egne Øjne, men den, som hører efter Raad, er viis.
Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
16 Daarens Fortørnelse giver sig til Kende samme Dag; men den, som skjuler Forsmædelse er klog.
Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
17 Den, som aander Trofasthed, forkynder, hvad Ret er; men et falsk Vidne forkynder Svig.
Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
18 Der er den, som taler ubetænksomme Ord, der ere som Kaardestik; men de vises Tunge er Lægedom.
Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
19 Sandheds Læbe bestaar altid; men Falskheds Tunge bliver kun et Øjeblik.
Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
20 Der er Svig i deres Hjerte; som optænke ondt; men for dem, som raade til Fred, er der Glæde.
V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
21 Den retfærdige skal ingen som helst Ulykke vederfares; men de ugudelige have fuldt op af ondt.
Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
22 Falske Læber ere Herren en Vederstyggelighed; men de, som handle trolig, ere ham en Velbehagelighed.
Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
23 Et klogt Menneske skjuler sin Kundskab; men Daarers Hjerte udraaber deres Daarskab.
Èlověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
24 De flittiges Haand skal komme til at herske; men Ladhed skal vorde trælbunden.
Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
25 Bekymring i en Mands Hjerte nedbøjer det; men et godt Ord glæder det.
Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
26 Den retfærdige vejleder sin Ven; men de ugudeliges Vej vildleder dem selv.
Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
27 Den lade skal ikke stege sin Jagt; men den flittige er en dyrebar Skat for et Menneske.
Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
28 Paa Retfærdigheds Sti er Liv, og dens banede Vej er ikke til Døden.
Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.
