Ordsprogene 11
1 Falske Vægtskaaler ere Herren en Vederstyggelighed, men fuldvægtige Lodder ere ham en Velbehagelighed.
Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
2 Hovmodighed kom, der kom og Forsmædelse; men hos de ydmyge er Visdom.
Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
3 De retsindige, dem leder deres Oprigtighed; men de troløse, dem ødelægger deres forvendte Væsen.
Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
4 Gods hjælper ikke paa Vredens Dag, men Retfærdighed redder fra Døden.
Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
5 Den oprigtiges Retfærdighed gør hans Vej jævn; men den ugudelige falder ved sin Ugudelighed.
Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
6 De oprigtige, dem redder deres Retfærdighed; men de troløse, de fanges i deres egen Ondskab.
Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
7 Naar et ugudeligt Menneske dør, er det forbi med hans Haab, og det er forbi med de uretfærdiges Forventelse.
Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
8 Den retfærdige udfries af Nød, og den ugudelige kommer i hans Sted.
Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
9 Med Munden ødelægger den vanhellige sin Næste; men ved Kundskab udfries de retfærdige.
Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
10 En Stad skal fryde sig, naar det gaar de retfærdige vel, og naar de ugudelige omkomme, da bliver der Jubel.
Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
11 Ved de retsindiges Velsignelse ophøjes en Stad; men ved de ugudeliges Mund nedbrydes den.
Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
12 Den, som fattes Forstand, foragter sin Næste; men en Mand, som har Forstand, tier.
Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
13 Den, der gaar omkring som en Bagvadsker, aabenbarer Hemmeligheder; men den, som er fast i Aanden, skjuler Sagen.
Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
14 Hvor ingen Styrelse er, falder et Folk; hvor mange Raadgivere ere, der er Frelse.
Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
15 Naar en borger for en fremmed, da faar han vist en Ulykke; men den, som hader at give Haandslag, er tryg.
Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
16 En yndig Kvinde holder fast ved Ære, og Voldsmænd holde fast ved Rigdom.
Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
17 Den, som gør vel imod sin Sjæl, er en barmhjertig Mand; men den, som plager sit Kød, er en grusom Mand.
Èlověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
18 Den ugudelige forhverver en Løn, som er falsk; men den, som saar Retfærdighed, faar en Løn, som er sand.
Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
19 Saa er Retfærdighed til Liv; men den, der efterjager ondt, haster til sin Død.
Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
20 De vanartige i Hjertet ere en Vederstyggelighed for Herren; men de, som vandre oprigtigt deres Vej, ere ham en Velbehagelighed.
Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
21 Man kan give sin Haand paa, at den onde ikke bliver agtet uskyldig; men de retfærdiges Sæd skal undkomme.
Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
22 Som et Smykke af Guld i Næsen paa en So, saa er en dejlig Kvinde, som intet Skøn har.
Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
23 De retfærdiges Begæring er kun godt; men Vreden rammer de ugudeliges Forventning.
Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
24 Der er den, som udspreder rigeligt, og ham tillægges end mere; og der er den, som holder tilbage mere, end ret er, og dog bliver der kun Mangel.
Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
25 En Sjæl, som velsigner, skal blive rig; og den, som vederkvæger, skal selv blive vederkvæget.
Èlověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
26 Hvo som holder Korn tilbage, ham bander Folket; men Velsignelsen kommer paa dens Hoved, som sælger det ud.
Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
27 Hvo der søger efter godt, stræber efter Velbehagelighed; men hvo der leder efter ondt, ham skal det vederfares.
Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
28 Hvo, som forlader sig paa sin Rigdom, han skal falde; men de retfærdige skulle grønnes som et Blad.
Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
29 Den, som forstyrrer sit Hus, arver Vind, og Daaren bliver Træl for den, som er viis i Hjertet.
Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
30 Den retfærdiges Frugt er et Livsens Træ, og den vise vinder Sjæle.
Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
31 Se, den retfærdige faar Betaling paa Jorden, hvor meget mere den ugudelige og Synderen?
Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
