Ordsprogene 10
1 En viis Søn glæder sin Fader, men en daarlig Søn er sin Moders Bedrøvelse.
Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
2 Ugudeliges Liggendefæ gavner intet, men Retfærdighed redder fra Døden.
Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
3 Herren lader ikke den retfærdiges Sjæl hungre, men de ugudeliges Begærlighed støder han tilbage.
Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
4 Den, som arbejder med lad Haand, bliver fattig; men de flittiges Haand gør rig.
K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
5 Den, som samler om Sommeren, er en klog Søn; den, som sover om Høsten, er en Søn, der gør Skam.
Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
6 Velsignelser ere over den retfærdiges Hoved, men Vold skjuler de ugudeliges Mund.
Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
7 Den retfærdiges Ihukommelse er til Velsignelse; men de ugudeliges Navn smuldrer hen.
Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
8 Den, som er viis af Hjerte, tager imod Budene; men den, som er en Daare i sin Mund, styrtes.
Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
9 Den, som vandrer i Oprigtighed, vandrer tryggelig; men den, som gaar Krogveje, bliver røbet.
Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
10 Den, som giver Vink med Øjet, foraarsager Krænkelse; og den, som er en Daare i sin Mund, styrtes.
Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
11 Den retfærdiges Mund er Livets Kilde, men Vold skjuler de ugudeliges Mund.
Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
12 Had opvækker Trætter, men Kærlighed skjuler alle Overtrædelser.
Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
13 Paa den forstandiges Læber findes Visdom; men en Kæp er for den uforstandiges Ryg.
Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
14 De vise gemme paa Kundskab; men for Daarens Mund er Undergang nær.
Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
15 Den riges Gods er hans faste Stad; men de fattiges Armod er deres egen Undergang.
Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
16 Den retfærdiges Løn er til Livet; den ugudeliges Indtægt er til Synd.
Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
17 At bevare Tugt er Vej til Livet; men den, som lader Tilrettevisning fare, vildleder.
Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
18 Den, som dølger Had, har falske Læber, og den, som bringer ondt Rygte ud, er en Daare.
Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
19 Hvor mange Ord ere, der lader Overtrædelse ikke af; men den, som sparer sine Læber, er klog.
Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
20 Den retfærdiges Tunge er udsøgt Sølv; de ugudeliges Hjerte er intet værd.
Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
21 Den retfærdiges Læber nære mange; men ved den uforstandige dø Daarer.
Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
22 Herrens Velsignelse gør rig, og han føjer ikke Smerte til den.
Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
23 Det er for Daaren som en Leg, naar han gør en skændig Ting; men den forstandige Mand har Visdom.
Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
24 Hvad den ugudelige frygter for, det skal komme over ham; men de retfærdiges Begæring skal Gud give ham.
Èeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
25 Naar Hvirvelvinden farer forbi, saa er den ugudelige ikke mere; men en retfærdig har en evig Grundvold.
Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
26 Som Eddike er for Tænderne, og som Røg er for Øjnene, saa er den lade for dem, som udsende ham.
Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
27 Herrens Frygt lægger Dage til; men de ugudeliges Aar forkortes.
Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
28 De retfærdiges Forventelse er Glæde, men de ugudeliges Haab forgaar.
Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
29 En fast Borg er Herrens Vej for den retskafne, men Fordærvelse for dem, som gøre Uret.
Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
30 Den retfærdige skal ikke rokkes evindelig; men de ugudelige skulle ikke bo i Landet.
Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
31 Den retfærdiges Mund fremfører Visdom, men den Tunge, som taler forvendte Ting, skal udryddes.
Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
32 Den retfærdiges Læber kende, hvad der er velbehageligt, men de ugudeliges Mund fremfører forvendte Ting.
Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
