Klagesangene 5

1 Herre! kom i Hu, hvad der er sket os; sku ned og se vor Forhaanelse!

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

2 Vor Arv er gaaet over til fremmede, vore Huse til Udlændinge.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

3 Vi ere blevne faderløse, uden Fader, vore Mødre ere som Enker.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

4 Vandet, vi drikke, købe vi for Penge; vort Brænde kommer til os for Betaling.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

5 Man er os paa Halsen, vi forfølges; vi blive trætte og faa ikke Hvile.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

6 Vi have rakt Haanden imod Ægypten, imod Assyrien for at mættes af Brød.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

7 Vore Fædre have syndet, de ere ikke mere, og vi bære deres Misgerninger.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

8 Trælle herske over os; der er ingen, som frier af deres Haand.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

9 Vi hente vort Brød med Fare for vort Liv, formedelst Sværdet i Ørken.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

10 Vor Hud er forbrændt som en Ovn, af Hungerens Glød.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

11 De krænke Kvinderne i Zion, Jomfruerne i Judas Stæder.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

12 Fyrster ere hængte af deres Haand, Oldingers Person bliver ikke æret.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

13 Unge Karle maatte tage fat paa Kværnen, og Drenge segnede under Byrden af Ved.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

14 De Ældste have hørt op med at sidde i Porten, de unge Karle med deres Strengeleg.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

15 Vort Hjertes Glæde er hørt op, vor Dans er vendt om til Sorrig.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

16 Vort Hoveds Krone er affalden; o ve os! thi vi have syndet.

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

17 Derfor er vort Hjerte sygt, derfor ere vore Øjne formørkede:

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

18 For Zions Bjergs Skyld, som er øde, Ræve løbe derpaa.

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

19 Du, Herre! du bliver evindelig, din Trone fra Slægt til Slægt.

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

20 Hvorfor vil du glemme os evindelig? forlade os saa lang en Tid?

Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

21 Herre! før os tilbage til dig, saa ville vi vende tilbage, forny vore Dage som i fordums Tid!

Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

22 Thi mon du aldeles har forkastet os? mon du er saa saare vred paa os?

Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?