Johannes 10
1 „Sandelig, sandelig, siger jeg eder, den, som ikke gaar ind i Faarefolden gennem Døren, men stiger andensteds over, han er en Tyv og en Røver.
„Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj.
2 Men den, som gaar ind igennem Døren, er Faarenes Hyrde.
Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi.
3 For ham lukker Dørvogteren op, og Faarene høre hans Røst; og han kalder sine egne Faar ved Navn og fører dem ud.
Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu.
4 Og naar han har ført alle sine egne Faar ud, gaar han foran dem; og Faarene følge ham, fordi de kende hans Røst.
Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5 Men en fremmed ville de ikke følge, men de ville fly fra ham, fordi de ikke kende de fremmedes Røst.”
Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“
6 Denne Lignelse sagde Jesus til dem; men de forstode ikke, hvad det var, som han talte til dem.
Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání,
7 Jesus sagde da atter til dem: „Sandelig, sandelig, siger jeg eder, jeg er Faarenes Dør.
a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince.
8 Alle de, som ere komne før mig, ere Tyve og Røvere; men Faarene hørte dem ikke.
Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají.
9 Jeg er Døren; dersom nogen gaar ind igennem mig, han skal frelses; og han skal gaa ind og gaa ud og finde Føde.
Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek.
10 Tyven kommer ikke uden for at stjæle og slagte og ødelægge; jeg er kommen, for at de skulle have Liv og have Overflod.
Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti.
11 Jeg er den gode Hyrde; den gode Hyrde sætter sit Liv til for Faarene.
Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje.
12 Men Lejesvenden, som ikke er Hyrde, hvem Faarene ikke høre til, ser Ulven komme og forlader Faarene og flyr, og Ulven røver dem og adspreder dem,
Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá.
13 fordi han er en Lejesvend og ikke bryder sig om Faarene.
14 Jeg er den gode Hyrde, og jeg kender mine, og mine kende mig,
Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne.
15 ligesom Faderen kender mig, og jeg kender Faderen; og jeg sætter mit Liv til for Faarene.
Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život.
16 Og jeg har andre Faar, som ikke høre til denne Fold; ogsaa dem bør jeg føre, og de skulle høre min Røst; og der skal blive een Hjord, een Hyrde.
Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
17 Derfor elsker Faderen mig, fordi jeg sætter mit Liv til for at tage det igen.
Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí.
18 Ingen tager det fra mig, men jeg sætter det til af mig selv. Jeg har Magt til at sætte det til, og jeg har Magt til at tage det igen. Dette Bud modtog jeg af min Fader.”
Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“
19 Der blev atter Splid iblandt Jøderne for disse Ords Skyld.
Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku.
20 Og mange af dem sagde: „Han er besat og raser, hvorfor høre I ham?”
Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“
21 Andre sagde: „Dette er ikke Ord af en besat; mon en ond Aand kan aabne blindes Øjne?”
Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“
22 Men Tempelvielsens Fest indtraf i Jerusalem. Det var Vinter;
V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů,
23 og Jesus gik omkring i Helligdommen, i Salomons Søjlegang.
a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím.
24 Da omringede Jøderne ham og sagde til ham: „Hvor længe holder du vor Sjæl i Uvished? Dersom du er Kristus, da sig os det rent ud!”
Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“
25 Jesus svarede dem: „Jeg har sagt eder det, og I tro ikke. De Gerninger, som jeg gør i min Faders Navn, de vidne om mig;
„Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně, “odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření.
26 men I tro ikke, fordi I ikke ere af mine Faar.
Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda.
27 Mine Faar høre min Røst, og jeg kender dem, og de følge mig,
Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji
29 Min Fader, som har givet mig dem, er større end alle; og ingen kan rive noget af min Faders Haand.
Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?“
30 Jeg og Faderen, vi ere eet.”
31 Da toge Jøderne atter Stene op for at stene ham.
To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít.
32 Jesus svarede dem: „Mange gode Gerninger har jeg vist eder fra min Fader; for hvilken af disse Gerninger stene I mig?”
Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?“
33 Jøderne svarede ham: „For en god Gerning stene vi dig ikke, men for Gudsbespottelse, og fordi du, som er et Menneske, gør dig selv til Gud.”
„Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš, “vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha.“
34 Jesus svarede dem: „Er der ikke skrevet i eders Lov: Jeg har sagt: I ere Guder?
Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil.
35 Naar den nu har kaldt dem Guder, til hvem Guds Ord kom (og Skriften kan ikke rokkes),
36 sige I da til den, hvem Faderen har helliget og sendt til Verden: Du taler bespotteligt, fordi jeg sagde: Jeg er Guds Søn?
37 Dersom jeg ikke gør min Faders Gerninger, saa tror mig ikke!
Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi.
38 Men dersom jeg gør dem, saa tror Gerningerne, om I end ikke ville tro mig, for at I kunne indse og erkende, at Faderen er i mig, og jeg i Faderen.”
Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím.“
39 De søgte da atter at gribe ham; og han undslap af deres Haand.
Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl.
40 Og han drog atter bort hinsides Jordan til det Sted, hvor Johannes først døbte, og han blev der.
Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil.
41 Og mange kom til ham, og de sagde: „Johannes gjorde vel intet Tegn; men alt, hvad Johannes sagde om denne, var sandt.”
Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní.“
42 Og mange troede paa ham der.
Mnozí tam v Ježíše uvěřili.
