Job 8
1 Da svarede Bildad, Sukiten, og sagde:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Hvor længe vil du tale disse Ting, og hvor længe skal din Munds Taler være et mægtigt Vejr?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Mon Gud skulde forvende Retten, og mon den Almægtige skulde forvende Retfærdighed?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Dersom dine Sønner have syndet imod ham, da har han givet dem hen i deres Overtrædelsers Vold.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Men vil du søge hen til Gud og bede den Almægtige om Naade,
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 og er du ren og oprigtig, da skal han vaage over dig og gøre, at din Retfærdigheds Bolig skal have Fred.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Og var dit første lidet, saa skal dit sidste blive saare stort.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Thi, kære, spørg den henfarne Slægt og agt paa det, som deres Fædre have udgrundet;
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 — thi vi ere fra i Gaar og vide intet; thi en Skygge ere vore Dage paa Jorden; —
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 skulle de ikke belære dig, ja sige dig det, og fremføre Ord ud af deres Hjerte?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Kan et Siv opvokse uden af Sump? kan Enggræs gro op uden Vand?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Endnu staar det i sin Grøde, det rykkes ikke op; men før alt andet Græs borttørres det.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Saa ere alle deres Veje, som glemme Gud; og den vanhelliges Haab slaar fejl.
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Thi hans Haab skal briste, og hans Tillid er som en Spindelvæv.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Han forlader sig fast paa sit Hus, men det skal ikke blive staaende; han holder sig til det, men det skal ikke staa fast.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Han skyder frodigt op for Solen; og hans unge Skud brede sig ud over hans Have.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Hans Rødder gro i hverandre om Stendyngen; han skuer op imod Stenhuset.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Men oprykkes han fra sit Sted, da skal dette fornægte ham og sige: Jeg har ikke set dig.
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Se, det er Glæden af hans Vej, og en anden vokser frem af Støvet.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Se, Gud forkaster ikke den retsindige og holder ikke fast ved de ondes Haand.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Endnu skal han fylde din Mund med Latter og dine Læber med Frydeskrig.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 De, som hade dig, skulle klædes med Skam, og de ugudeliges Telt skal ikke mere findes.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
