Job 41
1 Kan du trække Leviathan op med en Krog? eller drage dens Tunge med en Snor, du lader synke ned?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Kan du sætte et Sivreb i dens Næse eller gennembore dens Kæber med en Krog?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Mon den vil gøre mange ydmyge Begæringer til dig eller tale milde Ord for dig?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Mon den vil gøre en Pagt med dig, at du kan tage den til Tjener evindelig?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Kan du lege med den som med en Fugl? eller binde den fast, til Morskab for dine Smaapiger?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Skulle Deltagerne vel drive Handel med den? skulle de dele den ud iblandt Købmænd?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Kan du fylde dens Hud med Spyd, dens Hoved med Harpuner?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Læg din Haand paa den! Du vil huske den Kamp og ikke gøre det mere.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Se, Haabet derom slaar fejl; styrter man ikke ned endog kun ved Synet af den?
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Der er ingen saa dumdristig, at han tør tirre den; hvo er da den, der vil bestaa for mit Ansigt?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 — Hvo har givet mig noget først, at jeg skulde betale det? hvad der er under al Himmelen, det er mit —
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 jeg vil ikke tie om dens Lemmer og dens Styrkes Beskaffenhed og dens Legemsbygnings Yndelighed.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Hvo har afklædt den dens ydre Bedækning? hvo tør komme ind imellem dens dobbelte Tandrækker?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Hvo har opladt dens Ansigts Døre? omkring dens Tænder er der Rædsel.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Dens Skjoldes Rande ere prægtige, lukkede som med et tæt Segl.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Den ene er saa nær ved den anden, at der ikke kan komme Vejr ind imellem dem.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Den ene hænger fast ved den anden; de gribe i hverandre og adskilles ikke.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Dens Nysen lader Lys skinne, og dens Øjne ere som Morgenrødens Øjenlaage.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Af dens Mund fare Blus, Ildgnister fare ud.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Af dens Næsebor udgaar Røg som af en sydende Gryde og af en Kedel.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Dens Aande kan stikke Ild i Kul, og en Lue gaar ud af dens Mund.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 Paa dens Hals hviler Styrke, og Angest hopper foran den.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Dens Køds Stykker hænge fast sammen; det er som støbt paa den, det kan ikke bevæges.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Dens Hjerte er støbt fast som Sten, ja, støbt fast som den nederste Møllesten.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Naar den farer op, grue de stærke; af Angest forfejle de Maalet.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Angriber nogen den med Sværd, da bider det ikke paa, ej heller Spyd, Kastevaaben eller Lanse.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Den agter Jern som Straa, Kobber som raaddent Træ.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Ingen Pil jager den paa Flugt, Slyngestene blive for den som Avner.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Køllen agtes som Avner, og den ler ad det susende Glavind.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Under den ere skarpe Skæl, og det er, som den drager en Tærskeslæde hen over Dyndet.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Dybet syder som en Gryde; den gør Havet som en Salvekedel.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Den gør, at Vejen skinner efter den; man maatte holde Havet for graahaaret.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Der er ingen, som kat? lignes ved den paa Jorden, den er skabt til at være uden Frygt.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Den ser ned paa alt højt; den er en Konge over alle stolte Dyr.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
