Job 4

1 Da svarede Elifas, Themaniten, og sagde:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Om man vilde forsøge et Ord paa dig, skulde du vel kedes derved? men hvo kan holde sig fra at tale?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Se, du har undervist mange og styrket de trætte Hænder;

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 dine Ord have oprejst den faldne, og du har styrket de bøjede Knæ;

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 men nu, det kommer til dig, da kedes du derved; det rammer dig, og du forfærdes!

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Var ikke din Gudsfrygt dit Haab og dine Vejes Renhed din Fortrøstning?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Kære, tænk dig om, hvor er en uskyldig gaaet til Grunde? eller hvor ere de oprigtige udslettede?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Saa vidt jeg har set, komme de, som pløje Uret, og de, som udsaa Møje, til at høste ind derefter:

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 De omkomme for Guds Aande og fortæres af hans Vredes Aand.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Løvens Brøl og den grumme Løves Røst hører op, og de unge Løvers Tænder ere knuste;

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Løven omkommer af Mangel paa Rov, og Løvindens Unger adspredes.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Men mig er et Ord tilbragt hemmeligt, og mit Øre fattede en sagte Lyd deraf

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 i Tanker, fremkaldte ved Syner om Natten, naar dyb Søvn falder paa Folk;

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 da kom Frygt og Bævelse paa mig og bragte mine Ben til at skælve;

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 og en Aand gik frem for mit Ansigt; Haarene rejste sig paa mit Legeme;

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 den blev staaende, og jeg kunde ikke kende dens Skikkelse; der svævede et Billede for mine Øjne; det var stille, og jeg hørte en Røst:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Mon et Menneske kan holdes retfærdigt for Gud? monne en Mand være ren for den, som skabte ham?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Se, han tror ikke paa sine Tjenere, og sine Engle tillægger han Daarskab,

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 endsige da dem, som bo i Lerhuse, og hvis Grundvold er i Støvet; man kan støde dem smaa før Møl;

Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 fra Morgen og indtil Aften sønderknuses de; uden at der er nogen, som lægger det paa Hjerte, gaa de til Grunde.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Farer ikke deres Herlighed, som var i dem, bort? ja, de dø, men ikke i Visdom.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.