Job 39

1 Ved du Tiden, naar Stengederne føde? har du taget Vare paa, naar Hinderne ville føde?

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

2 Tæller du de Maaneder, som de fylde, eller ved du Tiden, naar de føde?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

3 De bøje sig sammen, de føde deres Unger og kaste deres Byrde.

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

4 Deres Unger blive stærke, de blive store paa Marken, de gaa ud og komme ikke tilbage til dem.

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

5 Hvo har ladet Vildæselet ud i det frie? og hvo løste Skovæselets Baand,

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

6 hvilket jeg har givet den slette Mark til dets Hjem og Saltørkenen til dets Bo.

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

7 Det ler ad Stadens Tummel; det hører ikke Driverens Buldren.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

8 Hvad det opsporer paa Bjergene, er dets Føde, og det søger efter alt det grønne.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

9 Mon Enhjørningen har Lyst til at trælle for dig? mon den vil blive Natten over ved din Krybbe?

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

10 Kan du tvinge Enhjørningen ved dens Reb til at holde Furen? mon den vil harve Dalene efter dig?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

11 Kan du forlade dig paa den, fordi dens Kraft er stor? og kan du overlade den dit Arbejde?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

12 Kan du tro den til, at den vil føre dig din Sæd hjem og samle den hen til din Tærskeplads?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

13 Strudsenes Vinge svinger sig lystigt; mon det er Storkens Vinge og Fjer?

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

14 Nej, den overlader sine Æg til Jorden og lader dem varmes i Støvet,

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

15 og den glemmer, at en Fod kunde trykke dem i Stykker, og et vildt Dyr paa Marken søndertræde dem.

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

16 Den handler haardt med sine Unger, som vare de ikke dens egne; er dens Møje end forgæves, er den uden Frygt.

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

17 Thi Gud har ladet den glemme Visdom og har ikke givet den Del i Forstand.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

18 Paa den Tid, naar den svinger sig i Højden, da beler den Hesten og den, der rider paa den.

Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

19 Kan du give Hesten Styrke eller klæde dens Hals med flagrende Manke?

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

20 Kan du gøre, at den springer som Græshoppen? dens prægtige Prusten er forfærdelig.

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

21 Den skraber i Dalen og fryder sig i Kraft; den farer frem imod den, som bærer Rustning

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

22 Den ler ad Frygt og forskrækkes ikke og vender ikke tilbage for Sværdets Skyld.

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

23 Pilekoggeret klirrer over den, ja, det blinkende Jern paa Spyd og Glavind.

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

24 Med Bulder og Fnysen sluger den Vejen og bliver ikke staaende stille, naar Trompetens Lyd høres.

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

25 Saa snart Trompeten lyder, siger den: Hui! og lugter Krigen i det fjerne, Fyrsternes Raab og Krigstummelen.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

26 Er det efter din Forstand, at Spurvehøgen flyver, udbreder sine Vinger imod Sønden?

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

27 Eller er det efter din Befaling, at Ørnen flyver højt og bygger sin Rede i det høje?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

28 Den bor paa Klippen og bliver der om Natten, paa Tinden af en Klippe og Borg.

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

29 Derfra spejder den efter Føde; dens Øjne se ud i det fjerne,

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

30 og dens Unger drikke Blod; og hvor der er ihjelslagne, der er den.

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.