Job 36
1 Og Elihu blev ved og sagde:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Bi mig lidt, og jeg vil belære dig, thi her er endnu noget at tale for Gud.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Jeg vil hente min Kundskab langt borte fra og skaffe den, som har skabt mig, Ret.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 Thi sandelig, mine Taler ere ikke Løgn; een, som er oprigtig i hvad han ved, er hos dig.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Se, Gud er mægtig, og han vil ikke forkaste nogen, han er mægtig i Forstandens Styrke.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Han lader ikke en ugudelig leve, men skaffer de elendige Ret.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Han drager ikke sine Øjne bort fra de retfærdige, hos Konger paa Tronen, der sætter han dem evindelig, og de skulle ophøjes.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Og om de blive bundne i Lænker, blive fangne med Elendigheds Snore,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 da forkynder han dem deres Gerninger og deres Overtrædelser, at de vare overmodige;
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 da aabner han deres Øren for Formaningen og siger, at de skulle omvende sig fra Uretfærdighed.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Dersom de da ville høre og tjene ham, da skulle de ende deres Dage i det gode og deres Aar i Liflighed;
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 men dersom de ikke ville høre, da skulle de omkomme ved Sværdet op opgive Aanden i Uforstand.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Og de vanhellige af Hjerte nære Vrede, de raabe ej til ham, naar han binder dem.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Deres Sjæl dør hen i Ungdommen og deres Liv som Skørlevneres.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Han frier en elendig ved hans Elendighed og aabner deres Øre ved Trængsel.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Ogsaa dig leder han ud af Trængselens Strube til det vide Rum, hvor der ikke er snævert; og hvad, som sættes paa dit Bord, er fuldt af Fedme.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Men har du fuldt op af den uretfærdiges Sag, skal Sag og Dom følges ad.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Thi lad ej Vreden forlede dig til Spot og lad ej den store Løsesum forføre dig!
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Mon han skulde agte din Rigdom? nej, hverken det skønne Guld eller nogen Magts Styrke!
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Du skal ikke hige efter Natten, da Folk borttages fra deres Sted.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Forsvar dig, at du ikke vender dit Ansigt til Uret; thi denne har du foretrukket fremfor det at lide.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Se, Gud er ophøjet ved sin Kraft; hvo er en Lærer som han?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Hvo har foreskrevet ham hans Vej? og hvo tør sige: Du har gjort Uret?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Kom i Hu, at du ophøjer hans Gerning, hvilken Folk have besunget;
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 hvilken alle Mennesker have set, hvilken Mennesket skuer langtfra.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Se, Gud er stor, og vi kunne ikke kende ham, og man kan ikke udgrunde Tallet paa hans Aar.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Thi han drager Vandets Draaber til sig; gennem hans Dunstkreds beredes de til Regn,
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 hvilken Skyerne lade nedflyde, lade neddryppe over mange Mennesker.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Mon ogsaa nogen forstaa hans Skyers Udspænding, hans Hyttes Bragen?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Se, han udbreder sit Lys om sig og skjuler Havets Rødder.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Thi derved dømmer han Folkene, giver dem Spise i Overflødighed.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Over sine Hænder dækker han med Lyset, og han giver det Befaling imod den, det skal ramme.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Om ham forkynder hans Torden, ja om ham Kvæget, naar han drager op.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
