Job 29

1 Og Job blev ved at fremføre sit Billedsprog og sagde:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 Gid jeg var som i de forrige Maaneder, som i de Dage, da Gud bevarede mig,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 da hans Lampe lyste over mit Hoved, da jeg gik igennem Mørket ved hans Lys;

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 som det var med mig i min Høsts Dage, der Guds Fortrolighed var over mit Telt;

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 da den Almægtige endnu var med mig, da mine Drenge vare omkring mig;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 da mine Trin badede sig i Mælk, og Klippen hos mig udgød Oliebække;

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 da jeg gik ud til Porten op til Staden, da jeg lod berede mit Sæde paa Torvet.

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 De unge saa mig og trak sig tilbage, og de gamle stode op og bleve staaende.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 De Øverste holdt op at tale, og de lagde Haanden paa deres Mund.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 Fyrsternes Røst forstummede, og deres Tunge hang ved deres Gane.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 Thi det Øre, som hørte, priste mig salig, og det Øje, som saa mig, gav mig Vidnesbyrd.

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Thi jeg reddede den fattige, som skreg, og den faderløse, som ingen Hjælper havde.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 Dens Velsignelse, som ellers maatte omkommet, kom over mig, og jeg frydede Enkens Hjerte.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Jeg iførte mig Retfærdighed, og den klædte sig i mig; min Dom var mig som en Kappe og et Hovedsmykke.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Jeg var den blindes Øje, og jeg var den lammes Fod.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 Jeg var de fattiges Fader, og den mig ubekendtes Retssag undersøgte jeg.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 Og jeg sønderbrød den uretfærdiges Kindtænder, og jeg gjorde, at han maatte slippe Rovet af sine Tænder.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Og jeg sagde: I min Rede vil jeg opgive Aanden og have Dage mangfoldige som Sand.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Min Rod skal aabne sig for Vandet, og Duggen skal blive om Natten paa mine Grene.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Min Herlighed skal blive ny hos mig, og min Bue skal forynges i min Haand.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 De hørte paa mig og ventede, og de tav til mit Raad.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Havde jeg talt, toge de ikke igen til Orde, og min Tale faldt som Draaber over dem;

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 de ventede paa mig som paa en Regn, og de aabnede Munden vidt som efter den sildige Regn.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Jeg smilte til dem, der vare mistrøstige; og de bragte ikke mit Ansigts Lys til at svinde.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Jeg udvalgte deres Vej og sad øverst, og jeg boede som en Konge iblandt Hærskaren, som den, der trøster de sørgende.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.