Job 27

1 Og Job blev ved at fremføre sit Billedsprog og sagde:

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 Saa sandt Gud lever, som har borttaget min Ret, og den Almægtige, som har beskelig bedrøvet min Sjæl!

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 — thi endnu er min Aand i mig, og Guds Aande i min Næse —

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 skulle mine Læber ikke tale Uret, og skal min Tunge ikke fremføre Svig.

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Det være langt fra mig, at jeg skulde give eder Ret; indtil jeg opgiver Aanden, vil jeg ikke lade mig fratage min Uskyldighed.

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 Jeg vil holde paa min Retfærdighed og ikke lade af fra den; mit Hjerte skal ikke bebrejde mig nogen af mine Dage.

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 Min Fjende skal staa som en ugudelig, og den, som rejser sig imod mig, som en uretfærdig.

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 Thi hvad er den vanhelliges Forventelse, naar Gud bortskærer og bortrykker hans Sjæl!

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Mon Gud skulde høre hans Skrig, naar Angest kommer over ham?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 Kan han forlyste sig ved den Almægtige? kan han til hver en Tid paakalde Gud?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Jeg vil lære eder om Guds Haand; hvad der er hos den Almægtige, vil jeg ikke dølge.

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Se, I have jo alle set det; hvorfor nære da en saadan Forfængelighed?

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Dette er et ugudeligt Menneskes Del hos Gud og Voldsmænds Arv, som de faa af den Almægtige.

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Har han mange Børn, hjemfalde de til Sværdet, og hans Afkom vil ikke mættes af Brød.

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 De, som blive tilovers af ham, skulle begraves ved Døden, og hans Enker skulle ikke begræde ham.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Naar han sanker Sølv som Støv og samler Klæder som Dynd,

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 da samler han det vel, men den retfærdige skal iføre sig det, og den uskyldige skal dele Pengene.

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Han byggede sit Hus som Møl, og som en Hytte, en Vogter gør sig.

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 Rig lægger han sig og bliver ikke ved; sine Øjne oplader han og er ikke mere til.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Forskrækkelser skulle gribe ham som Vande, en Hvirvelvind skal bortstjæle ham om Natten.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Østenvejret skal løfte ham op, og han farer bort, og det skal hvirvle ham bort fra sit Sted.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Og Gud skal skyde paa ham og ikke spare; med skal han ville fly fra hans Haand.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Man skal klappe i Hænderne over ham og pibe ham bort fra hans Sted.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.