Job 22
1 Da svarede Elifas, Themaniten, og sagde:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Mon en Mand kan gavne Gud? nej; men han gavner sig selv, naar han handler klogelig.
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Mon det er den Almægtige en Fordel, at du er retfærdig? og mon det er ham en Vinding, at du holder dine Veje fuldkomne?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Mon han af Frygt for dig skal overbevise dig og gaa i Rette med dig?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Er ikke din Ondskab megen og ingen Ende paa dine Misgerninger?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Thi du tog Pant af dine Brødre uden Føje og trak Klæderne af de nøgne.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Du gav ikke den trætte Vand at drikke og nægtede den hungrige Brød.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 Men den Mand, hvis Arm var stærk, han havde Landet, og den, hvis Person var anset, boede deri.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Du lod Enker fare tomhændede, og de faderløses Arme knustes.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Derfor er der Snarer trindt omkring dig, og Rædsel har hastelig forfærdet dig.
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Eller ser du ikke Mørket og Vandfloden, som bedækker dig?
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Er ikke Gud i den høje Himmel? og se de øverste Stjerner, hvor de ere høje!
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Derfor siger du: Hvad ved Gud? skulde han kunne dømme igennem Mørket?
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Skyerne ere et Skjul for ham, at han ikke ser, og han vandrer omkring Himlenes Kreds.
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Vil du tage Vare paa Fortidens Vej, som de uretfærdige Folk have vandret paa,
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 de, som reves bort, førend det var deres Tid, hvis Grundvold opløstes i en Strøm;
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 de, som sagde til Gud: Vig fra os; og: Hvad den Almægtige vel skulde kunne gøre for dem.
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Han havde dog fyldt deres Huse med godt; men de ugudeliges Raad er langt fra mig.
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 De retfærdige se det og glæde sig, og den uskyldige spotter dem:
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 „Sandelig, vor Modstander er tilintetgjort, og Ild har fortæret deres Herlighed‟.
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Kære, hold dig til ham, og hav saa Fred! deraf skal komme godt til dig.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Kære, tag Lærdom af hans Mund, og læg hans Ord i dit Hjerte!
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Dersom du vender om til den Almægtige, da bliver du bygget op igen, ja, naar du holder Uret langt fra dine Telte.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Og kast Guldet i Støvet og Ofirs Guld blandt Bækkens Stene:
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Saa skal den Almægtige være dit Guld, og han skal være dit kostbare Sølv.
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Thi da skal du forlystes ved den Almægtige og opløfte dit Ansigt til Gud.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Du skal bede til ham, og han skal høre dig, og du skal betale dine Løfter.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Naar du beslutter en Ting, da skal den lykkes for dig, og Lyset skal skinne over dine Veje.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 Naar man trykker dig ned, da siger du: Opad! og han skal frelse den, som slaar Øjnene ned.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 Han skal fri endogsaa den, der ikke er uskyldig, og denne skal udfries ved dine Hænders Renhed.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
