Job 21
1 Men Job svarede og sagde:
A odpovídaje Job, řekl:
2 hører, ja hører min Tale, og lader dette være den Trøst, I yde!
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Fordrager mig, og jeg vil tale, og naar jeg har talt, da kan du spotte!
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Mon min Klage gælder Mennesker? og om saa er, hvorfor skulde ikke min Aand blive utaalmodig?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Vender eder til mig, og gruer og lægger Haanden paa Munden!
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Thi kommer jeg det i Hu, da forfærdes jeg, og Bævelse betager mit Kød.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Hvorfor blive de ugudelige i Live, blive gamle, ja vældige i Kraft?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Deres Sæd staar fast for deres Ansigt om dem og deres Afkom for deres Øjne.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Deres Huse have Fred, uden Frygt, og Guds Ris er ikke over dem.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Deres Tyr springer og ej forgæves; deres Ko kalver og er ikke ufrugtbar.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 De lade deres Børn løbe som en Faarehjord, og deres Drenge springe.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 De opløfte deres Røst til Tromme og Harpe og glæde sig ved Fløjtens Lyd.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Og dog sagde de til Gud: Vig fra os! thi vi have ikke Lyst til Kundskab om dine Veje.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Hvad er den Almægtige, at vi skulde tjene ham? eller hvad Gavn skulde vi have af at bønfalde ham?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Se, deres Lykke hviler dog ikke i deres egen Haand! De ugudeliges Raad er langt fra mig.
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Hvor tit udslukkes vel de ugudeliges Lampe og kommer deres Ulykke over dem? hvor tit uddeler Gud Smerter til dem i sin Vrede?
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Blive de som Straa for Vejr og som Avner, hvilke Hvirvelvind bortstjæler?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 „Gud gemmer hans Uret til hans Børn.‟ Han skulde betale ham selv, at han fornemmer det.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Hans egne Øjne skulle se hans Fordærvelse, og han skulde drikke af den Almægtiges Vrede.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Thi hvad bekymrer han sig om sit Hus efter sig, naar hans Maaneders Tal er ude?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Mon nogen vil lære Gud Kundskab, ham, som dømmer de høje?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Den ene dør i sin fulde Styrke, ganske rolig og tryg;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 hans Kar vare fulde af Mælk, og Marven i hans Ben var vædskefuld.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Men den anden maa dø med en beskelig bedrøvet Sjæl og har ikke nydt noget godt.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 De skulle ligge med hinanden i Støvet, og Ormene skulle bedække dem.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Se, jeg kender eders Tanker, ja eders Rænker, med hvilke I gøre Vold imod mig;
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 thi I sige: Hvor er Voldsmandens Hus? og hvor er Teltet, hvor de ugudelige boede?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Have I ikke adspurgt de vejfarende, og erkende I ikke deres Vidnesbyrd,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 at den onde skulde spares til Ulykkens Dag, skulde føres frem til Vredens Dag?
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 „Hvo vil forholde ham hans Vej? naar han gør noget, hvo vil betale ham?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Og han føres hen til Gravene, og ved Gravhøjen lever hans Minde.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 I Dalens Muld hviler han sødt, og han drager hvert Menneske efter sig, og paa dem foran ham er ikke Tal.‟
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Hvorledes trøste I mig da med Forfængelighed? og hvad der bliver tilbage af eders Svar, er Troløshed.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
