Job 19
1 Men Job svarede og sagde:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 Hvor længe ville I bedrøve min Sjæl og knuse mig med Ord?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 I have nu ti Gange forhaanet mig, I skammede eder ikke ved at overdøve mig.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Og sandelig, om jeg end har faret vild, da bliver jo min Vildfarelse hos mig selv.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Dersom I virkelig vilde ophøje eder imod mig og overbevise mig om min Skam,
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 saa forstaar dog, at Gud har forvendt min Sag og har ladet sit Garn omringe mig.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Se, jeg raaber over Vold, og jeg faar ikke Svar; jeg skriger, og der er ingen Ret.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 Han satte Gærde for min Vej, at jeg ikke kan komme over, og han lagde Mørkhed over mine Stier.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Han afførte mig min Ære og borttog mit Hoveds Krone.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Han nedbrød mig trindt omkring, og jeg for bort; han oprykkede mit Haab som et Træ;
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 og han optændte sin Vrede imod mig og agtede mig over for sig som sine Fjender.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Hans Tropper kom til Hobe og banede sig Vej imod mig, og de lejrede sig trindt omkring mit Telt.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Han fjernede mine Brødre fra mig, og de, som kende mig, holde sig aldeles fremmede for mig.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Mine nærmeste have forladt mig, og mine Kyndinge have glemt mig.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 De, som bo hos mig i mit Hus, og mine Tjenestepiger agte mig som en fremmed, jeg er bleven en Udlænding for deres Øjne.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 Jeg kaldte ad min Tjener, og han svarede ikke; med egen Mund maatte jeg bede ham bønligt.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 Min Aand er bleven fremmed for min Hustru og min Kærlighed for min Moders Sønner.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Endogsaa Børn foragte mig; staar jeg op, tale de imod mig.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Alle de Mænd, som vare i min Fortrolighed, have Vederstyggelighed til mig, og de, som jeg elskede, have vendt sig imod mig.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Mine Ben hænge ved min Hud og ved mit Kød, og jeg er netop undsluppen med mine Tænders Hud.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Forbarmer eder over mig, forbarmer eder over mig, I, mine Venner! thi Guds Haand har rørt mig.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Hvi forfølge I mig, ligesom Gud, og kunne ikke mættes af mit Kød?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Gid dog mine Ord maatte blive opskrevne, gid de maatte blive prentede i en Bog,
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 ja, maatte de med en Jernstil og med Bly blive indhuggede i en Klippe til evig Tid!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Og jeg ved, at min Genløser lever, og at han som den sidste skal staa op over Støvet.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 Og naar min Hud, saaledes sønderslidt, er borte, og jeg er blottet for mit Kød, skal jeg skue Gud,
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 hvem jeg skal skue som den, der er for mig, og hvem mine Øjne skulle se, og ikke en fremmed; mine Nyrer forsmægte i mit Indre.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Naar I sige: Hvor skulle vi dog forfølge ham! — og Sagens Rod skal være funden i mig —:
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Da frygter for Sværdet; thi Vreden rammer Misgerninger, som fortjene Sværdet; paa det I skulle vide, at der er Dom til.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
