Job 17
1 Min Aand er brudt, mine Dage ere udslukkede, Gravene vente mig.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Er der ikke Spot omkring mig, og maa mit Øje ikke dvæle ved deres Genstridighed?
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Kære, stil mig Borgen hos dig, lov for mig; hvo er der ellers, der giver mig Haandslag?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Thi du har lukket deres Hjerte for Indsigt, derfor skal du ikke ophøje dem.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 Man byder Venner ud til Bytte, og deres Børns Øjne hentæres.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 Men han har stillet mig til at være et Ordsprog iblandt Folkene, og jeg er bleven som den, man spytter i Ansigtet.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Derfor er mit Øje mørkt af Harm, og alle mine Lemmer ere som en Skygge.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 For sligt maa de oprigtige forskrækkes, og den uskyldige harmes over den vanhellige.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Dog holder den retfærdige fast ved sin Vej, og den, som har rene Hænder, faar mere Styrke.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Men I, kommer kun alle frem igen, og jeg vil dog ikke finde en viis iblandt eder.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Mine Dage ere gangne forbi; oprykkede ere mine Tanker, hvilke mit Hjerte besad.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 De gøre Nat til Dag; og Lyset skal være nær, naar Mørket kommer.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 Dersom jeg end forventer noget, da er det Graven som min Bolig; jeg har redet mit Leje i Mørket. (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 Jeg har raabt til Graven: Du er min Fader! til Ormen: Min Moder og min Søster!
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Hvor skulde da min Forventelse være? ja min Forventelse — hvo skuer den?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
