Job 16

1 Da svarede Job og sagde:

A odpovídaje Job, řekl:

2 Jeg har hørt mange Ting som disse: I ere alle sammen besværlige Trøstere.

Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

3 Bliver der Ende paa Ord, som kun ere Vind? eller hvad ægger dig, at du svarer?

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

4 Ogsaa jeg kunde tale som I, var kun eders Sjæl i min Sjæls Sted! jeg kunde sætte Ord sammen imod eder og ryste med Hovedet over eder.

Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

5 Jeg kunde styrke eder med min Mund, og mine Læbers Trøst kunde bringe Lindring.

Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

6 Vilde jeg tale, saa lindres min Smerte ikke; og vilde jeg lade være, hvad Lettelse finder jeg?

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

7 Dog, nu har han gjort mig træt; du har ødelagt min hele Forsamling.

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

8 Du har grebet mig, det blev et Vidne imod mig; og min Magerhed rejste sig imod mig, den taler imod mig.

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

9 Hans Vrede har revet mig bort og forfulgte mig, han skar Tænder imod mig, som min Modstander stirrer han med sine Øjne imod mig.

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

10 De opspilede deres Gab imod mig, de sloge mine Kinder med Forhaanelse, de flokkede sig til Hobe imod mig.

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

11 Gud overantvordede mig til en uretfærdig og lod mig komme i de ugudeliges Hænder.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

12 Jeg var rolig; men han sønderrev mig og tog mig i Nakken og sønderslog mig og oprejste mig til en Skive for sig.

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

13 Hans Skytter omringe mig, han sønderskærer mine Nyrer og sparer ikke, han udgyder min Galde paa Jorden.

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

14 Han gennembryder mig med Stød paa Stød, han løber imod mig som en Krigshelt.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

15 Jeg syede Sæk omkring min Hud og lagde mit Horn i Støvet.

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

16 Mit Ansigt blusser af Graad, og Dødens Skygge hviler over mine Øjenlaage,

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

17 skønt ingen Uret er i mine Hænder, og min Bøn er ren.

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

18 O Jord! skjul ikke mit Blod, og ingen Grænse være for mit Raab.

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

19 Alt nu, se, i Himmelen er mit Vidne, og min Talsmand er i det høje.

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

20 Mine Venner ere blevne mine Bespottere, med Taarer vender mit Øje sig til Gud,

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

21 at han vilde skifte Ret mellem Manden og Gud, imellem Menneskets Barn og hans Næste.

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

22 Thi faa Aar skulle endnu komme, saa gaar jeg bort ad en Vej, ad hvilken jeg ikke kommer tilbage.

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.