Job 15
1 Da svarede Elifas, Themaniten, og sagde:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Skal en viis svare med Kundskab, som kun er Vejr, og fylde sin Bug med Blæst,
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 idet han fører Bevis med Ord, som ikke gavne, og med Taler, som intet baade!
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Ja, du tilintetgør Gudsfrygt og svækker Bønnen for Guds Ansigt.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Thi din egen Mund beviser din Misgerning, og du vælger de træskes Tunge.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Din egen Mund dømmer dig skyldig og ikke jeg, og dine Læber vidne imod dig.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Mon du er født som det første Menneske var, og er du avlet førend Højene?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Mon du har hørt til i Guds hemmelige Raad og har revet Visdommen til dig?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Hvad ved du, som vi ikke vide? hvad forstaar du, og det skulde ikke være os bekendt?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Der er baade graahærdede og bedagede iblandt os, Mænd, som have levet længere end din Fader.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Er Guds Trøst dig for ringe og det Ord, som han i Mildhed har talt med dig?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Hvorfor betager dit Hjerte dig, og hvorfor blinke dine Øjne?
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 Thi du vender din Harme imod Gud, og du har ladet Taler udfare af din Mund.
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Hvad er et Menneske, at det skulde være rent? eller at den skulde være retfærdig, som er født af en Kvinde?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Se, han tror ikke sine hellige, og Himlene ere ikke rene for hans Øjne:
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 Hvor meget mindre den, som er vederstyggelig og fordærvet, den Mand, der drikker Uretfærdighed som Vand?
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Jeg vil kundgøre dig det, hør mig; og hvad jeg har set, vil jeg fortælle:
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Hvad de vise have forkyndt, og hvad de ikke have dulgt som en Arv fra deres Fædre,
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 dem alene blev Landet givet, og ingen fremmed trængte ind iblandt dem.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Den ugudelige bæver alle sine Dage, og faa Aar i Tallet ere henlagte til en Voldsmand.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Rædsler lyde for hans Øren; midt i Freden kommer en Ødelægger over ham.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Han kan ikke tro paa, at han vil komme tilbage fra Mørket, og han er udset til at omkomme ved Sværdet.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Han vanker hid og did efter Brødet og siger: Hvor er det? han ved, at Mørkheds Dag er bestemt, ja er ved hans Side.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Angest og Nød forfærde ham, det overvælder ham, som var det en Konge, der er rede til Striden;
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 thi han har udrakt sin Haand imod Gud og har vældig sat sig op imod den Almægtige;
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 han løb med oprakt Hals imod ham under sine Skjoldes tætte Tag;
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 thi han har lagt Fedt paa sit Ansigt og lagt sig ud over sin Lænd med Fedme,
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 og han boede i Stæder, som vare ødelagte, i Huse, som man ikke bor i, som ere bestemte til Grushobe.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Han skal ikke blive rig, og hans Formue skal ikke bestaa; og hvad de have erhvervet, skal ikke udbredes i Landet.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Han skal ikke komme bort fra Mørket, en Lue skal tørre hans Kvist; men han skal komme bort ved hans Munds Aande.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Han skal ikke forlade sig paa Forfængelighed, han skuffer sig; thi Forfængelighed skal vorde ham Betaling.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Før hans Dag kommer, skal det opfyldes, og hans Gren skal ikke grønnes.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Som Vintræet skal han afryste sine sure Druer og som Olietræet kaste sit Blomster.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Thi den vanhelliges Forsamling skal blive øde, og Ild fortærer Bestikkelsens Telte.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 De undfange Uret og føde Udaad, og deres Inderste bereder Svig.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
