Job 13
1 Se, det har mit Øje set alt sammen; mit Øre har hørt og forstaaet sig derpaa.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Hvad I vide, det ved jeg, ogsaa jeg, jeg falder ikke igennem for eder.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Dog vilde jeg gerne tale til den Almægtige, og jeg havde Lyst til at gaa i Rette med Gud.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Men I sammensy Løgn: I ere alle sammen unyttige Læger.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Gid I vilde tie, saa skulde det regnes eder til Visdom!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Kære, hører min Bevisning og mærker paa det, som jeg strider for med mine Læber.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Ville I forsvare Gud med Uret og forsvare ham med Svig?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Ville I anse hans Person eller føre Sag for Gud?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Vil det gaa godt, naar han undersøger eder? ville I bedrage ham, ligesom man bedrager et Menneske?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Han skal visselig straffe eder, om I anse Personer i Løndom.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Skulde ikke hans Højhed forfærde eder og Rædsel for ham falde over eder?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Eders Tankesprog ere at ligne ved Aske, eders Borge ere Lerborge.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Tier for mig, at jeg kan tale, og lad saa overgaa mig, hvad der vil!
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Hvorfor skulde jeg føre mit Kød bort i mine Tænder? jeg vil derimod sætte mit Liv i min Haand.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Se, han slaar mig ihjel, jeg har intet Haab; kunde jeg blot retfærdiggøre mine Veje for hans Ansigt!
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Ogsaa dette skulde være mig en Frelse; thi der skal ingen vanhellig komme for hans Ansigt!
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Hører flittig min Tale og det, jeg kundgør for eders Øren.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Se, kære, jeg har indledet Sagen, jeg ved, at jeg skal kendes retfærdig.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Hvo er den, som kan trætte med mig? thi da maatte jeg tie og opgive Aanden.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Dog, gør ikke to Ting imod mig, da vil jeg ikke skjule mig for dit Ansigt:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Lad din Haand være langt fra mig og Rædsel for dig ikke forfærde mig!
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Kald saa, og jeg vil svare, eller jeg vil tale, og giv saa du mig Svar igen!
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Hvor mange ere mine Misgerninger og Synder? lad mig vide min Overtrædelse og min Synd!
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Hvorfor skjuler du dit Ansigt og holder mig for din Fjende?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Vil du jage det henvejrede Blad op og forfølge det tørre Straa?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Thi du skriver Bitterheder op imod mig og lader mig faa min Ungdoms Synder til Arv.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Og du lægger mine Fødder i Stokken og tager Vare paa alle mine Stier; du afstikker Grænser for mine Fødders Saaler,
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 skønt jeg er en Mand, der bliver gammel som Trøske, som et Klæde, der ædes op af Møl.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
