Job 12
1 Men Job svarede og sagde:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Sandelig, I ere Folket, og med eder dør Visdommen ud!
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Jeg har ogsaa Forstand ligesom I, jeg falder ikke igennem for eder; og hvo ved ikke saadanne Ting?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Jeg er til Latter for min Ven, jeg, som raabte til Gud og fik Svar; den retfærdige, den oprigtige er til Latter.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 En foragtet Lampe i den trygges Tanke er den, som er nær ved at snuble med Foden.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 Ødelæggernes Telte have Ro, og de, som rase imod Gud, ere meget trygge, ja den, som sætter sin Haand som Gud.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Og sandelig, spørg dog Dyrene ad, og de skulle lære dig det; og Himmelens Fugle, og de skulle forkynde dig det.
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Eller tal til Jorden, og den skal lære dig det, og Fiskene i Havet skulle fortælle dig det.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Hvo ved ikke om alle disse Ting, at Herrens Haand har gjort dette?
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 han, i hvis Haand hver levende Sjæl er, og Aanden i hvert Menneskes Kød!
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Mon ikke Øret prøver Talen, og Ganen smager Maden?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Hos de graahærdede er Visdom, og Dagenes Længde giver Forstand.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Hos ham er Visdom og Vælde, ham hører Raad og Forstand til.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Se, han nedbryder, og det skal ikke bygges, han lukker til for en Mand, og der skal ikke lukkes op.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Se, han holder Vandene tilbage, og de borttørres, og han udlader dem, og de omvælte Landet.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Hos ham er Styrke og Kraft; ham hører den til, som farer vild, og den, som fører vild.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Han lader Raadgiverne gaa afklædte bort og gør Dommerne til Daarer.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Han løser Kongernes Herredømme og lægger Baand om deres Lænder.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Han lader Præsterne gaa afklædte bort og omkaster de stærke.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Han berøver de sikre Talere Mælet, tager Forstanden fra de gamle.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Han udøser Vanære over Fyrsterne og løser de stærkes Bælte.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Han aabenbarer de dybe Ting af Mørket og udfører Dødens Skygge til Lyset.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Han formerer Folkene og lader dem gaa til Grunde; han udbreder Folkene og bortfører dem.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Han borttager Forstand fra Folkets Øverster i Landet og lader dem fare vild i det øde, hvor ingen Vej er.
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 De famle i Mørke, hvor intet Lys er, og han bringer dem til at fare vild som den drukne.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
