Římanům 9
1 Ach, Izraeli! Ach, můj národe! Kéž bys i ty našel cestu ke Kristu! Trápím se a naříkám pro tebe dnem i nocí.
Mitaroñe ty hatò amy Norizañey iraho fa tsy misovo-bolañe; mitrao-pitaroñe am-pitsakoreako i Arofo Masiñey,
t’ie lonjetse, naho mitolom-pihontoke ty an-troko atoa,
3 Život bych za tebe dal, kdyby tě to mohlo zachránit. Kristus ví, že nepřeháním, Božímu Duchu nelze nic předstírat. Tolik jsi toho od Boha dostal, a přesto nechceš poslouchat!
fa nisalalaeko t’ie haitoañe amy Norizañey ty amo longoko ama’ nofotseo,
4 Za vlastní děti vás přijal, slavně vás vedl dějinami k ještě slavnější budoucnosti, dal vám své zákony, abyste v životě nemuseli tápat, naučil vás, jak ho máte uctívat, dal vám úžasné sliby,
ie nte-Israele, a’ iareo ty fameloman-ko anake, ty engeñe, o fañinao, ty fanolorañe Hàke, i fisoroñañey, vaho o fampitamàñeo;
5 slavné vůdce jste měli mezi praotci a nejslavnější – Kristus, věčný Bůh a Vládce – se jako člověk také narodil z vaší krve. A toho jste se zřekli! (aiōn g165)
a’ iareo o raeo, naho boak’am’iareo ami’ty nofotse i Norizañey—i ambone’ ze he’ey, i Andrianañahare rengeñe nainai’ey. Amena. (aiōn g165)
6 Boží slovo však platit nepřestalo: Izraelci nejsou všichni, kdo odvozují svůj rodokmen od Abrahama nebo Jákoba – Izraele. I když jsou to potomci Abrahamovi, měl Bůh na mysli pouze Izáka, když Sáře sliboval syna. To znamená, že ne všichni z Abrahama jsou Božími dětmi, ale jenom ti, kteří se narodili na základě Božího slibu.
Fa tsy te nilesa o tsaran’ Añahareo, amy te tsy hene nte-Israele t’ie tarira’ Israele,
mbore tsy songa anake t’ie tiri’ i Abraàme; fa, Am’ Isaka ty ikanjiañe o tiri’oo,
aa le tsy o tariratse ama nofotseo ro anan’ Añahare, fa o ana’ i fitamàñeio ro volilieñe ho tariratse.
Hoe ty tsara’ i fitamàñey, Hibalike ami’ty sa toy raho le hanañ’ ajajalahy t’i Sarahae.
10 Také o synech, které měl Izák se svou ženou Rebekou,
Mbore adodea amy Ribkae, ie nampiareña’ Isaka raentika indrai-piolotse,
11 rozhodl Bůh ještě před jejich narozením. Oznámil, že starší z nich bude sloužit mladšímu. Když tak Bůh určil jejich vzájemné postavení ještě před tím, než se o to mohli osobně nějak zasloužit, zdůraznil tím, že má právo rozhodovat o lidech naprosto svobodně,
(iereo mbe tsy nitoly, mboe tsy nanao inoñe ndra soa ndra raty, soa te hijadoñe i fijoboñañe sinafirin’ Añaharey, tsy amo tolon-drahao fa amy Mpikanjiy),
12 bez ohledu na jejich záslužné skutky. Proto mohl také říci, jak stojí jinde v Bibli: „Dal jsem přednost Jákobovi před Ezauem.“
le hoe ty tsinara ama’e: Hitoroñe ty zai’e ty zoke’e,
amy pinatetse ty hoe: Nikokoako t’Iakobe fa nihejeko t’i Esave.
14 Můžeme z toho usuzovat, že je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
Inoñ’arè ty hatao-tika? Hera aman’ Añahare ao ty tsy to. Sondo’e izay!
15 Mojžíšovi přece řekl: „Projevím svou přízeň komu chci a slituji se nad kým chci.“
Fa hoe re amy Mosè: Ho ferenaiñeko ze hiferenaiñako, le ho tretrezeko ze hitretrezako.
16 Nikomu tím není povinen, nikdo na to nemá nárok. Je to jen jeho milost, když to učiní. Faraónovi, jak sám říká, propůjčil jeho postavení proto, aby na něm ukázal svou moc a aby rozšířil svůj věhlas po celé zemi. Tak tedy žádným sebevětším úsilím, nýbrž z pouhé Boží milosti jsou lidé to, co jsou.
Aa le tsy ty fisalalà’ ondaty, tsy ty filaisa’ ondaty, fa i Andrianañahare mpitretrè.
Le hoe i Sokitse Masiñey amy Farao: Amo safiry zao ty nampionjonako azo, te ihe ty hampiboahañe ty haozarako, naho hanitsihañe ty tane toy ami’ty fitaroñañe i añarakoy.
Aa le tretreze’e ze satri’e, naho ampigàñe’e ze laha’e.
19 Možná někdo namítne: Proč nám tedy Bůh ještě pořád něco vytýká, když se nic nemůže dít proti jeho vůli?
Aa ke hatao’ areo amako ty hoe, Inoñe arè ty itiñea’e an-tika? Ia ty hahasebañe i satri’ey?
20 Ale člověče, kdo ty vlastně jsi, že si troufáš přít se s Bohem? Říká snad výrobek svému tvůrci: Proč jsi mne udělal zrovna takhle?
Hete, ry ‘ndaty, ia v’iheo te manoiñe aman’ Añahare? Ho volañe’ i namboareñey ty hoe hao i namboatse azey: Akore ty nanoe’o ahy?’
21 Copak se hrnčíř ptá hlíny, zda z ní má udělat vázu nebo mísu?
Hera añana’ i mpanao valañe-taney lily i lietsey, t’ie ami’ty boko’e raike ro itsenea’e sinim-piasiañe naho ty valàñe tsotra?
22 Nemohl i Bůh ukázat nejen svou pravomoc trestat, ale i svou shovívavost s lidmi zralými k potrestání?
Aa vaho akore t’i Andrianañahare, ie te hamente ty haviñera’e naho hampandrendreke ty haozara’e, ro nifeake haliñisañe amo valàñen-kabosehañe harotsakeo,
23 Nemá právo projevit svou dobrotu k lidem, které zahrnul milosrdenstvím a určil pro věčnou slávu?
hampahafohinañe ty hafanjàka’ ty enge’e amo valañem-pitretrezañeo, o nihentseñe’e taolo ho rengèñeo?
24 Podobně povolal i nás, a to nejen židy nebo členy církve, ale i jiné,
Itika nikanjie’e ‘nio, tsy amo Jiosio avao, fa amo kilakila ondatio ka?
25 jak naznačuje prorok Ozeáš: „Nazvu svým lidem ty, k nimž jsem se nechtěl znát, vyhnané zase zavolám nazpět.
ie natovo’e amy Hosea ao, ty hoe: Ho tokaveko ty hoe: Ondatiko o tsy ni-ondatikoo, vaho Kokoa’e, i tsy nikokoañey.
26 Kdo předtím slyšeli mé slovo odsouzení, budou ujištěni, že je přijímám za své syny.“
Hifetsake an-toetse nanoañe am’ iereo ty hoe: Tsy ondatiko nahareo, t’ie hikanjiañe ty hoe: anak’ Andrianañahare veloñe.
27 O Izraeli říká Izajáš: „Kdyby jich bylo jak mořského písku, jen hrstka se jich zachrání.
Le hoe ty koi’ Isaia ty am’Israele: Ndra te nira amo fasen-driakeo ty ia’ o tiri’ Israeleo, ty sehanga’e avao ty ho rombaheñe,
28 Bez odkladu a do písmene splní Bůh své slovo na zemi.“
fa hafetsa’ Iehovà an-tane atoy i tsinara’ey; tsy kalafo naho masika.
29 A už dříve předvídá: „Kdyby nebyl nebeský vládce ten zbytek lidu nezachoval, byli bychom jak Sodoma zpustli a Gomoře se podobali.“
Le ty amy nitokia’ Isaiay: Naho tsy napo’ i Talè-i-Màroy tiry tika le ho nanahake i Sodoma vaho ho nihambañe amy Gomora.
30 Co tu vidíme? Že ti, kdo k izraelskému náboženství nepatřili a o bezúhonnost před Bohem nijak neusilovali, ti ji dosáhli na základě víry.
Inoñe arè ty ho asan-tika? T’ie nitendreke havantañañe o kilakila ondaty tsy nimane havañonañeo, eka, toe havantañañe mijadoñ’ am-patokisañe;
31 A ti, kdo spoléhali na svou příslušnost k vyvoleným a na plnění náboženských předpisů, vyšli naprázdno.
fa tsy nahatakatse ty havantaña’ i Hake ka t’Israele nimanemane Hàke.
32 Proč to? Protože se domnívali, že si Boha nakloní okázalou zbožností místo upřímnou vírou. Na tom ztroskotali,
Akore? Amy t’ie tsy am-patokisañe fa am-pimanemaneañe, toe nitsikapia’ i vato fitsikapiañey.
33 zcela podle slov Izajášových: „Hle, na Sijón kladu kámen úrazu, o něj se mnohý z vás rozbije. Kdo se mne však vírou uchopí, ten žádnou škodu neutrpí.“
Hoe ty pinatetse: Hehe, Apoko e Ziona ao ty vato fitsikapiañe naho ty vato faminganañe; fa tsy ho salatse ty miato ama’e.
