Římanům 7
1 Milí, bratři, vy se přece dobře vyznáte v zákoně, a tak víte, že se vztahuje pouze na živého člověka.
Know you not, brothers, (for I speak to them that know the law, ) how that the law has dominion over a man as long as he lives?
2 Podle zákona je například žena vázána věrností svému muži jen potud, dokud její muž žije.
For the woman which has an husband is bound by the law to her husband so long as he lives; but if the husband be dead, she is loosed from the law of her husband.
3 Jestliže však manžel zemřel, závazek tím pro ženu skončil; když se tedy provdá za jiného, nikdo ji nemůže obžalovat z mnohomužství.
So then if, while her husband lives, she be married to another man, she shall be called an adulteress: but if her husband be dead, she is free from that law; so that she is no adulteress, though she be married to another man.
4 Tak i vaše podřízenost zákonu Kristovou smrtí skončila a vy teď náležíte jinému Pánu, totiž vzkříšenému Kristu, aby z vás měl užitek Bůh.
Why, my brothers, you also are become dead to the law by the body of Christ; that you should be married to another, even to him who is raised from the dead, that we should bring forth fruit to God.
5 Dokud jsme si žili po svém, ovládal nás hlad po zakázaném ovoci, touha po tom, co zákon zakazuje; tím jsme si vysloužili smrt.
For when we were in the flesh, the motions of sins, which were by the law, did work in our members to bring forth fruit to death.
6 Když jsme však s Kristem obrazně zemřeli, unikli jsme moci zákona. Nad naším nynějším životem už není nejvyšší autoritou mrtvá litera zákona, nýbrž Duch živého Krista.
But now we are delivered from the law, that being dead wherein we were held; that we should serve in newness of spirit, and not in the oldness of the letter.
7 Tím však nechceme říci, že zákon není dobrý. Vždyť právě zákon nám říká, co je hřích. Kdyby zákon nezakazoval touhu po cizím vlastnictví, ani bych nevěděl, že je to něco špatného.
What shall we say then? Is the law sin? God forbid. No, I had not known sin, but by the law: for I had not known lust, except the law had said, You shall not covet.
8 Na druhé straně však zákon také ukazuje, že existuje i zakázané ovoce, když říká: Nepožádáš. Tím podněcuje k silnější touze po zakázaném ovoci. A tak vidíme, že kdyby tu nebyl zákon, nebyl by tu ani hřích.
But sin, taking occasion by the commandment, worked in me all manner of concupiscence. For without the law sin was dead.
9 Příchodem zákona do mého života hřích začal existovat
For I was alive without the law once: but when the commandment came, sin revived, and I died.
10 a s hříchem přišla smrt. A tak se ukázalo, že Boží příkaz, který měl můj život chránit, způsobil vlastně jeho zkázu. Jakmile jsem chtěl jednat nezávisle na Bohu, byl ortel smrti zpečetěn.
And the commandment, which was ordained to life, I found to be to death.
For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew me.
12 Nuže, byla to tedy ta dobrá a správná Boží přikázání, která zapříčinila moji smrt? Nikoliv ona, nýbrž neposlušnost, pýcha mého „já“přivolala na mou hlavu prostřednictvím dobrých přikázání rozsudek smrti a tím se odhalila jako skutečný nepřítel života.
Why the law is holy, and the commandment holy, and just, and good.
Was then that which is good made death to me? God forbid. But sin, that it might appear sin, working death in me by that which is good; that sin by the commandment might become exceeding sinful.
14 Zákon, jak víme, pochází od Boha. My jsme však slabí lidé, jako otroci prodaní hříchu.
For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.
15 I když víme, co je dobré a správné, a chceme se tím řídit, vyzní naše snaha často v pravý opak.
For that which I do I allow not: for what I would, that do I not; but what I hate, that do I.
16 Třebaže dobrou vůli máme, neumíme ji proměnit v čin.
If then I do that which I would not, I consent to the law that it is good.
17 Jako by v nás jednal kdosi jiný proti našemu lepšímu přesvědčení, takže Boží vůli neustále přestupujeme, ačkoliv ji rozumem schvalujeme. Čemu to nasvědčuje?
Now then it is no more I that do it, but sin that dwells in me.
18 Ukazuje to, že uvnitř jsme ovládáni zákonem zla, který i naše nejlepší úmysly dovede převrátit ve špatné jednání. Na jedné straně tedy rozumem chceme sloužit Bohu a dobru, na druhé straně neustále podléháme zlu.
For I know that in me (that is, in my flesh, ) dwells no good thing: for to will is present with me; but how to perform that which is good I find not.
For the good that I would I do not: but the evil which I would not, that I do.
Now if I do that I would not, it is no more I that do it, but sin that dwells in me.
I find then a law, that, when I would do good, evil is present with me.
For I delight in the law of God after the inward man:
But I see another law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of sin which is in my members.
24 Jak ubozí jsme my lidé! Což neexistuje vysvobození z tohoto nešťastného otroctví?
O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death?
25 Díky Bohu existuje. Je tu cesta, kterou nám otevřel Ježíš Kristus.
I thank God through Jesus Christ our Lord. So then with the mind I myself serve the law of God; but with the flesh the law of sin.
