Římanům 4
1 O Abrahamovi je napsáno: „Uvěřil Bohu, a byl proto uznán za dokonalého.“
Шта ћемо дакле рећи за Авраама, оца свог, да је по телу нашао?
2 Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
Јер ако се Авраам делима оправда, има хвалу, али не у Бога.
3 On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
Јер шта говори писмо? Верова Авраам Богу, и прими му се у правду.
4 Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy:
А ономе који ради не броји се плата по милости него по дугу.
А ономе који не ради, а верује Оног који правда безбожника, прима се вера његова у правду.
Као што и Давид говори да је благо човеку коме Бог прима правду без дела закона:
7 „Jak dobře je těm, jimž Bůh odpustil jejich provinění,
Благо онима који се опростише безакоња, и којима се греси прикрише.
8 jak šťasten je každý, komu viny nepočítá a na jeho poklesky nehledí!“
Благо човеку коме Господ не прима греха.
9 Nuže, platí to snad jen o židech, kteří se podrobili obřadu náboženské obřízky? O Abrahamovi jsem řekl, že byl uznán dokonalým pro svoji víru.
Ово, дакле, блаженство или је у обрезању или у необрезању? Јер говоримо да се Аврааму прими вера у правду.
10 Kdy se to stalo? Po jeho obřezání na znamení židovství – nebo ještě před ním? Ano, bylo to ještě před tím, než se stal židem.
Како му се, дакле, прими? Или кад је био у обрезању или необрезању? Не у обрезању него у необрезању.
11 Obřízka jako znamení židovství měla jen zpečetit, že ho Bůh uznal za bezúhonného ještě dříve, než toto znamení přijal.
И прими знак обрезања као печат правде вере коју имаше у необрезању, да би био отац свих који верују у необрезању; да се и њима прими у правду;
12 Tak se stal Abraham nejen praotcem židů, nýbrž i duchovním předchůdcem všech, kdo se vydali cestou víry, jako to učinil on před svým obřezáním.
И да би био отац обрезања не само онима који су од обрезања, него и онима који ходе стопама вере која беше у необрезању оца нашег Авраама.
13 Abrahamovi a jeho potomkům zaslíbil Bůh slavnou budoucnost nikoliv na základě poslušnosti zákona, ale pro jejich bezúhonnost, kterou přijali vírou.
Јер обећање Аврааму или семену његовом да буде наследник свету не би законом него правдом вере.
14 Kdyby tu rozhodoval jen zákon, víra by nebyla k ničemu a Boží sliby Abrahamovi by pozbyly smyslu.
Јер ако су наследници они који су од закона, пропаде вера, и поквари се обећање.
15 Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na víře. Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“
Јер закон гради гнев; јер где нема закона нема ни преступа.
Зато од вере да буде по милости да обећање тврдо остане свему семену, не само који је од закона него и који је од вере Авраама, који је отац свима нама,
(Као што стоји написано: Поставих те оца многим народима) пред Богом коме верова, који оживљује мртве, и зове оно што није као оно што јесте:
18 On také uvěřil, ač se to zdálo nemožné, že Bůh mu skutečně dá tak četné potomstvo.
Он верова на наду кад се није било ничему надати да ће он бити отац многим народима, као што му беше речено: Тако ће бити семе твоје.
19 Nepochyboval o Božím slibu, i když mu bylo bezmála sto let a jeho žena Sára již překročila věk, kdy mohla mít děti.
И не ослабивши вером не погледа ни на своје већ уморено тело, јер му беше негде око сто година, ни на мртвост Сарине материце.
20 Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu.
И за обећање Божије не посумња се неверовањем, него ојача у вери, и даде славу Богу.
И знаше јамачно да шта обећа кадар је и да учини.
22 A právě tuto hlubokou Abrahamovu důvěru ocenil Bůh stejně vysoko jako to nejpříkladnější dodržování požadavků zákona.
Зато се и прими њему у правду.
23 Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás.
Али није писано за њега једног само да му се прими,
24 I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše,
Него и за нас, којима ће се примити ако верујемо Оног који васкрсе Исуса Христа Господа нашег из мртвих,
25 který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát.
Који се предаде за грехе наше, и устаде за оправдање наше.
