Římanům 4
1 O Abrahamovi je napsáno: „Uvěřil Bohu, a byl proto uznán za dokonalého.“
Aa ino ty hataon-tika te nioni’ i Abraàme raentika am-bata’e?
2 Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
fa naho o fimanea’eo ty nañavàntañe i Abraàme, le amam-pisengea’e re, fe tsy añatrefan’ Añahare.
3 On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
Ino ty tsarae’ o Sokitse Masiñeoo? Natokisa’ i Abraàme t’i Andrianañahare vaho nivolilian-ko havantañañe.
4 Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy:
Ie mitoroñe t’indaty, le tsy atao falalàñe ty tambe’e fa zo’e.
Fe amy tsy mitoroñe fa miato amy Mpañavantañe ty tsy aman-Kàkeiy, le volilieñe ho havantaña’e i fatokisa’ey.
Hambañe amy tsarae’ i Davide ty haeha’ ondaty vinolilin’ Añahare ho vantañe tsy ty amy fitoroña’ey:
7 „Jak dobře je těm, jimž Bůh odpustil jejich provinění,
Haha o nafahan-kakeoo, naho o aman-tahiñe kinolopokeo.
8 jak šťasten je každý, komu viny nepočítá a na jeho poklesky nehledí!“
Haha t’indaty tsy anaña’ Iehovà hakeo.
9 Nuže, platí to snad jen o židech, kteří se podrobili obřadu náboženské obřízky? O Abrahamovi jsem řekl, že byl uznán dokonalým pro svoji víru.
O sinavatseo avao hao ro haha, ke o tsy sinavatseo ka? amy nataon-tika te nivolilieñe ho havantañañe amy Abraàme i fatokisa’ey.
10 Kdy se to stalo? Po jeho obřezání na znamení židovství – nebo ještě před ním? Ano, bylo to ještě před tím, než se stal židem.
Akore ty namoliliañe aze? Ie fa sinavatse hao, ke ie mbe tsi-afa-boy. Toe ie tsy nisavatse naho mbe tsi-tinampake!
11 Obřízka jako znamení židovství měla jen zpečetit, že ho Bůh uznal za bezúhonného ještě dříve, než toto znamení přijal.
Aa le rinambe’e ho viloñe i savatsey; ho voli-fitombo’ i havantañam-patokisa’ey, ie mbe tsy niafa-boiñey. Toly ndra ie ty rae’ o mpiato tsy sinavatseo, hamoliliañe iareo ho vantañe.
12 Tak se stal Abraham nejen praotcem židů, nýbrž i duchovním předchůdcem všech, kdo se vydali cestou víry, jako to učinil on před svým obřezáním.
Ie ka ty rae’ o sinavatseo, tsy o niafa-boiñeo avao fa o mañavelo amy fatokisa’ i Abraàme raen-tikañey t’ie mbe tsy nisavareñeo.
13 Abrahamovi a jeho potomkům zaslíbil Bůh slavnou budoucnost nikoliv na základě poslušnosti zákona, ale pro jejich bezúhonnost, kterou přijali vírou.
Tsy añamy Hake fa amy havantañam-patokisañey ty nampitamañe i Abraàme naho o tarira’eo t’ie ty handova ty voatse toy.
14 Kdyby tu rozhodoval jen zákon, víra by nebyla k ničemu a Boží sliby Abrahamovi by pozbyly smyslu.
Fa naho ty mpimane Hake ro mpandova le tsy vara ty fatokisañe vaho kòake ty fitamàñe.
15 Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na víře. Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“
Toe minday lafa t’i Hake, fe naho tsy eo lily, tsy eo zehatse.
Ie amy zao, le fatokisañe añamy fatarihañey, hamenteañe ty nampitamañe ze hene tariratse, tsy ze amy Hàke avao, fa amo mpitrao-patokisañe amy Abrahàmeo ka, ie raen-tikañe iaby,
(Fa hoe ty pinatetse: Fa nanoeko raem-pifeheañe maro irehe) ie añatrefa’ i natokisa’ey, i Andrianañahare mameloñe o nihomakeo vaho mikanjy o raha tsy eoo ho eoy.
18 On také uvěřil, ač se to zdálo nemožné, že Bůh mu skutečně dá tak četné potomstvo.
Ie ho nilesa ty fisalala’e, mb’e niantofa’e i nampitamañey, t’ie ho raem-pifeheañe maro, ty amy nitsaraeñe ama’ey, te: Ho mira amy zay o tarira’oo.
19 Nepochyboval o Božím slibu, i když mu bylo bezmála sto let a jeho žena Sára již překročila věk, kdy mohla mít děti.
Tsy nimokotse i fatokisa’ey, tsy hinao’e i sandri’e fa hihomakey—ie niha-zato taoñe—naho ty hamodoa’ ty trañon’ ana’ i Sarae;
20 Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu.
tsy niankanie’e an-tsi-fatokisañe i nampitaman’ Añaharey, fe nihafatratse am-patokisañe, nandrenge an’ Andrianañahare;
ie niantoke do’e te lefen’ Añahare ty hahafonitse i tsinara’ey
22 A právě tuto hlubokou Abrahamovu důvěru ocenil Bůh stejně vysoko jako to nejpříkladnější dodržování požadavků zákona.
le vinolily ho havantañañe ama’e.
23 Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás.
Ie amy zao, tsy ie avao ty nanokirañe te vinolily ho ama’e,
24 I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše,
fa ho volilieñe ka tika mpiato amy nampitroatse Iesoà Talèn-tika an-kavilasiy;
25 který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát.
ie nasese ty amo hakeon-tikañeo vaho natroatse hañavantañe an-tika.
