Římanům 4
1 O Abrahamovi je napsáno: „Uvěřil Bohu, a byl proto uznán za dokonalého.“
What advantage then shall we say that Abraham our father had as to the flesh?
2 Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
For if Abraham was accepted as righteous through works, he hath ground of boasting. But he hath no ground of boasting before God.
3 On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
For what saith the scripture? “Abraham had faith in God, and it was accounted unto him as righteousness.”
4 Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy:
Now to him that performeth works, the reward is not accounted a matter of grace, but of debt;
but to him who without performing works hath faith in him who accepteth as righteous one that hath been ungodly, his faith is accounted as righteousness;
as David also speaketh of the blessedness of the man whom God accepteth as righteous without works:
7 „Jak dobře je těm, jimž Bůh odpustil jejich provinění,
“Blessed are they whose iniquities are forgiven, and whose sins are covered.
8 jak šťasten je každý, komu viny nepočítá a na jeho poklesky nehledí!“
Blessed is the man whom the Lord shall not charge with sin.”
9 Nuže, platí to snad jen o židech, kteří se podrobili obřadu náboženské obřízky? O Abrahamovi jsem řekl, že byl uznán dokonalým pro svoji víru.
Doth this blessedness belong to the circumcised alone, or to the uncircumcised also? For we are saying that Abraham's faith was accounted as righteousness.
10 Kdy se to stalo? Po jeho obřezání na znamení židovství – nebo ještě před ním? Ano, bylo to ještě před tím, než se stal židem.
How then was it so accounted? After his circumcision, or while he was uncircumcised? Not after he was circumcised, but while he was uncircumcised.
11 Obřízka jako znamení židovství měla jen zpečetit, že ho Bůh uznal za bezúhonného ještě dříve, než toto znamení přijal.
And he received the outward sign of circumcision as a seal of the righteousness of the faith which he had while he was uncircumcised; that he might be the father of all the uncircumcised who have faith, so that righteousness might be put to their account also;
12 Tak se stal Abraham nejen praotcem židů, nýbrž i duchovním předchůdcem všech, kdo se vydali cestou víry, jako to učinil on před svým obřezáním.
and that he might be the father of the circumcised, who are not circumcised merely, but who tread in the steps of that faith which our father Abraham had while yet uncircumcised.
13 Abrahamovi a jeho potomkům zaslíbil Bůh slavnou budoucnost nikoliv na základě poslušnosti zákona, ale pro jejich bezúhonnost, kterou přijali vírou.
For not through the Law was the promise made to Abraham or his offspring that he should be the heir of the world, but through the righteousness of faith.
14 Kdyby tu rozhodoval jen zákon, víra by nebyla k ničemu a Boží sliby Abrahamovi by pozbyly smyslu.
For if they that are of the Law are heirs, then faith becometh a vain thing, and the promise is made of no effect.
15 Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na víře. Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“
For the Law is the cause of wrath; for where there is no law there is no transgression.
Therefore the inheritance was made to depend on faith, that it might be a matter of grace; that the promise might be sure to all the offspring, not to that only which is under the Law, but to that also which hath the faith of Abraham, who is the father of us all
(as it is written, “I have made thee a father of many nations”) in the sight of that God whom he believed, who giveth life to the dead, and calleth the things that are not, as though they were.
18 On také uvěřil, ač se to zdálo nemožné, že Bůh mu skutečně dá tak četné potomstvo.
For he had confident hope in that which was past hope, that he should become a father of many nations, according to that which was spoken, “Thus shall thy offspring be;”
19 Nepochyboval o Božím slibu, i když mu bylo bezmála sto let a jeho žena Sára již překročila věk, kdy mohla mít děti.
and not being weak in faith, he regarded not his own body which had become dead, he being about a hundred years old, nor the deadness of Sarah's womb;
20 Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu.
nor did he waver in respect to the promise of God through unbelief, but was strong in faith, giving glory to God;
being fully convinced, that what he hath promised, he is able also to perform.
22 A právě tuto hlubokou Abrahamovu důvěru ocenil Bůh stejně vysoko jako to nejpříkladnější dodržování požadavků zákona.
And therefore it was accounted to him for righteousness.
23 Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás.
And that it was so accounted was not written for his sake alone,
24 I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše,
but for our sakes also, to whom it will be so accounted through our faith in him who raised up Jesus our Lord from the dead,
25 který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát.
who was delivered up on account of our trespasses, and raised from the dead that we might be accepted as righteous.
