Římanům 4
1 O Abrahamovi je napsáno: „Uvěřil Bohu, a byl proto uznán za dokonalého.“
What shall we say then that Abraham our father, as pertaining to the flesh, has found?
2 Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
For if Abraham were justified by works, he has whereof to glory; but not before God.
3 On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
For what says the scripture? Abraham believed God, and it was counted to him for righteousness.
4 Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy:
Now to him that works is the reward not reckoned of grace, but of debt.
But to him that works not, but believes on him that justifies the ungodly, his faith is counted for righteousness.
Even as David also describes the blessedness of the man, to whom God imputes righteousness without works,
7 „Jak dobře je těm, jimž Bůh odpustil jejich provinění,
Saying, Blessed are they whose iniquities are forgiven, and whose sins are covered.
8 jak šťasten je každý, komu viny nepočítá a na jeho poklesky nehledí!“
Blessed is the man to whom the Lord will not impute sin.
9 Nuže, platí to snad jen o židech, kteří se podrobili obřadu náboženské obřízky? O Abrahamovi jsem řekl, že byl uznán dokonalým pro svoji víru.
Comes this blessedness then on the circumcision only, or on the uncircumcision also? for we say that faith was reckoned to Abraham for righteousness.
10 Kdy se to stalo? Po jeho obřezání na znamení židovství – nebo ještě před ním? Ano, bylo to ještě před tím, než se stal židem.
How was it then reckoned? when he was in circumcision, or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision.
11 Obřízka jako znamení židovství měla jen zpečetit, že ho Bůh uznal za bezúhonného ještě dříve, než toto znamení přijal.
And he received the sign of circumcision, a seal of the righteousness of the faith which he had yet being uncircumcised: that he might be the father of all them that believe, though they be not circumcised; that righteousness might be imputed to them also:
12 Tak se stal Abraham nejen praotcem židů, nýbrž i duchovním předchůdcem všech, kdo se vydali cestou víry, jako to učinil on před svým obřezáním.
And the father of circumcision to them who are not of the circumcision only, but who also walk in the steps of that faith of our father Abraham, which he had being yet uncircumcised.
13 Abrahamovi a jeho potomkům zaslíbil Bůh slavnou budoucnost nikoliv na základě poslušnosti zákona, ale pro jejich bezúhonnost, kterou přijali vírou.
For the promise, that he should be the heir of the world, was not to Abraham, or to his seed, through the law, but through the righteousness of faith.
14 Kdyby tu rozhodoval jen zákon, víra by nebyla k ničemu a Boží sliby Abrahamovi by pozbyly smyslu.
For if they which are of the law be heirs, faith is made void, and the promise made of none effect:
15 Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na víře. Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“
Because the law works wrath: for where no law is, there is no transgression.
Therefore it is of faith, that it might be by grace; to the end the promise might be sure to all the seed; not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham; who is the father of us all,
(As it is written, I have made you a father of many nations, ) before him whom he believed, even God, who vivifies the dead, and calls those things which be not as though they were.
18 On také uvěřil, ač se to zdálo nemožné, že Bůh mu skutečně dá tak četné potomstvo.
Who against hope believed in hope, that he might become the father of many nations, according to that which was spoken, So shall your seed be.
19 Nepochyboval o Božím slibu, i když mu bylo bezmála sto let a jeho žena Sára již překročila věk, kdy mohla mít děti.
And being not weak in faith, he considered not his own body now dead, when he was about an hundred years old, neither yet the deadness of Sarah’s womb:
20 Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu.
He staggered not at the promise of God through unbelief; but was strong in faith, giving glory to God;
And being fully persuaded that, what he had promised, he was able also to perform.
22 A právě tuto hlubokou Abrahamovu důvěru ocenil Bůh stejně vysoko jako to nejpříkladnější dodržování požadavků zákona.
And therefore it was imputed to him for righteousness.
23 Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás.
Now it was not written for his sake alone, that it was imputed to him;
24 I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše,
But for us also, to whom it shall be imputed, if we believe on him that raised up Jesus our Lord from the dead;
25 který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát.
Who was delivered for our offenses, and was raised again for our justification.
